The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Kriminální drama z prostředí psychiatrické léčebny výrazně táhnou nahoru herci, dvojice vyšetřovatelů Jiří Adamíra a Miroslav Zounar velmi sympatická, lékaři Jiřina Jirásková a Radek Brzobohatý báječní, oběma bílý plášť padne a sluší, nelze přehlédnout řádovou sestru, kterou skvěle ztvárnila Alexandra Myšková, no a příběh zavražděného pacienta, malíře, nemocného člověka a taky válečného zločince mě vtáhnul a nepustil.. Jedinou výhradu mám k hudební složce snímku, tohle poslouchat delší čas, zřejmě by mě do té léčebny odvezli taky.. ()
Milá detektivka ze starých dobrých časů, kdy ještě měl divák čas na přemýšlení o ději, o pachateli, o způsobu, jak pracují vyšetřovatelé, žádná akce, přibíjení podezřelých k zemi s rukama zkroucenýma za zády... Zkrátka žádná akční blbost, v níž se starší český divák nevyzná. Klasická starší česká práce profesionálně odvedená, s překvapujícími zvraty a ještě překvapivějším rozuzlením. Pár mrtvolek tam přece jen bylo, ale skoro žádná krev. Oni i ti zločinci byli tenkrát nějak lidštější... To mám rád, na tohle se dá koukat - a navíc jsem tenhle film viděl poprvé. Vyšetřovatelé Adamíra a Zounar, lékaři Brzobohatý a Bláha... Skutečná pohoda a napětí zároveň, zůstal jsem u televize jako přikován. Jen jedna otázka zůstala nezodpovězena - byl Moose skutečný blázen nebo to jen velmi dobře hrál? ()
Ponurá atmosferická kriminálka z útrob šedavých 60. let minulého století, jejíž největší devízou je plejáda výborných dobových herců, Achillovou patou pak obsazení a herecké výkony ,,neherců" (především chovanců ústavu) a režijní práce nevýrazného režiséra Jiřího Hanibala. Atmosféra psychiatrické léčebny je ale celkem autentická a výsledný dojem posiluje percepci filmu, který je až překvapivě komorní. Celá produkce a třeba kvalita filmového materiálu vypadá spíše, jakoby šlo o nějaký televizní projekt, než o regulérní celovečerní film určený pro kina. Subjektivně jsem měl také pocit, že se tenhle snímek v realizaci o pár let zpozdil, neboť bez znalosti faktografie jsem ho intuitivně řadil do kontextu filmové tvorby počátku, a ne konce 60. let... Složka detektivky ale naštěstí funguje a coby divák jsem byl v napětí až do finále v Hotelu Praha, což je velký klad. Kvality konkurenčních ,,kalašovek" (vyjma prvního Strachu) Dům ztracených duší ovšem zdaleka nedosahuje... Resumé: *** a půl hvězdičky ()
"Smrt číhá za okny a hledí k Vaším duším. Obchází sem a tam. Slyšte, jak našlapuje lstivým ženským krokem.." V této ponuré krimi z prostředí psychiatrické léčebny číhá smrt doslova na každém kroku. Sympatická detektivní dvojici Jiří Adamíra a Miroslav Zounar tu obchází sem a tam a jako správní pozorovatelé lidských duší (nejen těch ztracených) dokáží nakonec přijít oné záhadě úmrtí chovance léčebny sudetského Němce Franz Mooseho na kloub. Pozorovat je u toho byl docela požitek. Trošku psycho bylo u toto poslouchat kakofonickou hudbu Evžena Illína, která ale jinak k prostředí, v němž se tato detektivka odehrává, skvěle pasovala. ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Reklama