Do neznáma

Nejlepší na tomto filmu je nový dokonalý přístup k vědcům. Chcete, aby něco vymysleli? Tak je bez vody pošlete do pouště a než něco nevymyslí, tak nedostanou napít... Tolik laciných žvástů jsem už dlouho neslyšel. Ale podívejme se na chyby. Vlastně všechno zde je mimo. Neletěl by sám. To za prvé. Pravděpodobně by letělo několik dlouholetých párů, kdy nejméně dva lidé by byli piloti, dva inženýři, dva přírodovědci, dva psychologové, dva lékaři atd. Každý by uměl všechno podstatné z ostatních oborů, ale v jednom by byl machr. Dostat na Mars člověka je levnější, než aby jediný člen expedice umřel na slepé střevo a všechno šlo do kopru. Všechno by bylo několikrát jištěné, chyby se neodpouští. Všechno může být fatální. Dále, absolutní většinu rostlin, které by vezli, by byly ve formě semínek. Místo hlíny by šlo spíš o rostlinky pěstované v 100% vlhkosti obohacené o chemikálie. Dále by měl jen několik osobních věcí, a ne dvě velký skříně a lodní kufr po dědečkovi-místo toho by mu tam radši prskli 10 kubíků vody. A taky všechny knihy by byly v elektronické podobě. Rozhodně by neměl tužku a ořezávátko. A taky by se tam nedostal takovej egocentrickej maniak, ale spíš rozumný klidný introvert. A posádka by nebyla životně závislá na hokuspokus přístroji, který naprostým zázrakem vyrábí z křemíku vodu a ještě není hotový a mohl bych pokračovat do nekonečna a ještě dál. Tohle by se i dalo odpustit, ale ten film se bere tak neskutečně vážně a inteligentně, až je to nudné peklo. Ta snaha získat body za vážný přístup, pseudomoralizování, poučování diváka, bláboly hlavního hrdiny jak z druhé pomocné, patetismus skoro od první věty... Probůh, tam snad není nic, proč se na to podívat. Připomíná mi to namistrovaného vysokoškoláka (nebo učitele tamtéž), který je vlastně jen tupé neumětelské hovado a rozumný člověk nad ním může jen mávnout rukou, jinak se spálí. (09.01.2017)

Jak už tu bylo řečeno, myšlenka špatná určitě nebyla, a dokonce bych tomu odpustil i některé faktické nedostatky (a že jich tam bylo), ale takhle brakový scénář skousnout nedokážu. Zvlášť pak u takového nízkorozpočtového snímku, který má šanci bodovat v podstatě jen vybroušeným scénářem a smysluplným příběhem. (18.06.2017)

Stronga mám rád a celkem mi ta jeho one man show v tomhle filmu sedla. Svým způsobem jsem chápal i jeho duševní rozpoložení, kdy na jednu stranu chtěl mít od lidí klid na stranu druhou nejel na Mars zemřít, ale jel jej tam kolonizovat. Tyhle filmy z kosmu mám rád i já si vždy uvědomuji tu velikost toho nekonečného prostoru hned za těmi pár desítkami centimetry izolace, kabeláže a trupu vesmírné lodi... Skutečná to skořápka s křehkým tvorem uprostřed všemíra... Navíc ten omezený přístroji narvaný prostor nabízí možnosti k nejednomu dramatu... Od poloviny i mně ale film začal nudit navíc W. D. Stanaforth začal dělat dost nelogické úkony. Nejprve si coby znalec celého sytému lodi zcela debilním úkonem vyskratuje loď, pak přijde o vodu.... Nakonec záhadně přežívá s pár kapkami denně. Když si sám přeprogramoval otočení lodi a vymkl se kontrole...čekal jsem alespoň, že mine LZ.... Tím to krapet konec srazilo. Tohle totiž nebyl podobný příběh jako byl v Marťanovi. Škoda, potenciál to mělo velký. Dva momenty ale byly ve filmu slušné. Návštěva zásobovací lodi a jejích obyvatel na mne udělala dost velký dojem a pak první error na monitoru lodi Stanafortha. Dávám tedy za 3 rostlinky, ale notně okousané ! * * * (11.07.2018)

Podpriemerná sci-fi snímka, kde nejde ani tak o nejaké efekty, ale skôr o to, čo by človek mohol dokázať, keď je odkázaný sám na seba v uzavretom priestore kozmickej lode. Síce som veľmi nepochopil, prečo letel takú diaľku sám, ale budiš. Asi by som to nechcel zažiť. V podstate celý čas sledujete len vnútorný zápas a monológ "hrdinu" snažiaceho sa dosiahnuť cieľ napriek osudu. Všetko v príchuti zbytočného a nudného patosu. Tak toto sa naozaj veľmi nepodarilo. Po celú dobu som mal dojem, že sledujem veľmi lacnú variáciu na film Interstellar. Režisér si totiž od Nolanovho filmu "požičiava" takmer všetko - od rotácie kamier, melancholických záberov na krásy vesmíru, až po meno lode. Lenže ako je nám všetkým známe, keď dvaja robia to isté, nie je to ani zďaleka to isté. Tvorcovia ale nedali filmu potrebný náboj a ten sa javí až príliš malý a to aj myšlienkovo, než aby mohol skutočne zaujať. (08.09.2019)

Approcahing the Well-Known ... from a movie from last year. Lacný pokus (ak nie vyslovene aj vykrádačka) o tohtoročného Marťana, akurát vzhľadom na priškrtený rozpočet namiesto prežívania na Marse o prežívaní v jednej miestnosti kozmickej lode na ceste na Mars. Aj napriek evidentne nízkemu rozpočtu by podobný film mohol fungovať ako solídna minimalistická sci-fi dráma, keby ... keby sa film nesnažil miestami (hlavne v závere) tváriť zbytočne „veľkolepo“ a servírovať trikové zábery z vesmíru, na ktoré jednoducho neboli peniaze a hlavne keby ho napísal niekto inteligentný s prihliadnutím na reálne technologické možnosti. Approaching the Unknown by sa však chcelo tváriť veľmi presvedčivo, avšak s pribúdajúcimi minútami na seba nabaľuje iba čoraz väčšie technologické blbosti (a to nie som žiaden inžinier), aby sa v závere na akúkoľvek dôveryhodnosť rezignovalo úplne. Samozrejme, aj Marťanovi by sa dalo vyčítať, že má niekoľko logických a technologických lapsov, ale je pri ňom vidieť, že ho napísal niekto kto sa problematike rozumel, respektíve napísal ho podľa knihy, ktorú napísal niekto kto sa problematike rozumel, aby som bol presný. Approaching the Unknown však funguje štýlom „čo si scenárista/režisér práve zmysel“ a niektoré riešenia sú vyslovene technologické faily, ktorým by snáď neuveril ani niekto kto má za sebou akurát fyziku základnej školy. Tempo si film síce drží a keď som sa prvý krát pozrel na hodinky zistil som, že uplynula už takmer hodinka stopáže. Čo však príjemným zistením nebolo bol fakt, že za tu hodinu sa vo filme ešte nestihlo nič, ale vôbec nič zásadné udiať. Posledná pol hodina už následne na celú dôveryhodnosť kašle a neváhal by som sa ju označiť až za hlúpu. Pokus o filozofovanie v samotnom závere už je vyslovene nasmiech, ak nie priamo na facepalm, rovnako ako celé to snáď najsrandovnejšie pristátie na Marse aké sa v sci-fi filme objavilo, vrátane toho výstupu z lode v skafandri ako od Mickey Mousa. Vo výsledku tak lacný sci-fi film, v ktorom je dohromady tak päť záberov z vesmíru (aj to nijako objavných a lepšie sú dnes už aj v ktoromkoľvek dokumente) a inak iba jeden herec trčí zatvorený v jednej miestnosti jednej kozmickej lode a nič zaujímavé nerobí, ani nehovorí. V poslednej pol hodinke mu začne prepínať v hlave, ale nie je to nijako záživné a ani dramatické a už vôbec nie inteligentné ako sa to na prvý pohľad tvári. Celkovo tak o ničom, nemá to zaujímavú ústrednú postavu, nie je to dobrodružné, napínavé, strhujúce, iba zbytočné. Ako tie doslovne pár sekundové flashbacky do minulosti hlavného hrdinu, ktoré sa tu občas vyskytnú a ktoré sú tak náhodné a nič do deja neprinášajúce ako celý tento film. Nič neprinášajúci, náhodný pokus o tohtoročného Marťana, akurát bez silnej réžie a s dosť jednoduchým scenárom. CELKOVO: 2* (4/10) (10.06.2016)