Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (47)

Bush13 

všechny recenze uživatele

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Ešte dobre, že som najprv poctivo dokončil celý Dekalóg, a až následne potom som sa pustil do tohto, mimoriadne komorného filmu, čím chcem v podstate zdôrazniť predovšetkým to, že nebyť spomínaného seriálu, tak obsadenie vo filme, by mi bolo najskôr takmer úplne „neznáme”, aj keď na druhej strane rovnako pripúšťam, že si ich nemusím poriadne pamätať z dávnejšie videných filmov Krzysztofa "Kyseľa" Kieślowského, v ktorých si medzitým mohli kľudne zahrať, a veru, že áno. Napríklad taký Aleksander Bardini sa následne objavil trebárs i v Dvojakom živote Veroniky, alebo aj v jednej z farieb, a to konkrétne v Bielej, a to isté sa týka i Artura Barciśa, v podobnom ponímaní. / Vlastne by sa dalo ďalej podtrhnúť i to, že väčšina hereckého obsadenia má našťastie toľko priestoru, koľko mu po scenáristickej stránke prislúcha, i keď prvá je v titulkoch uvedená - pôvabná Grażyna Szapołowska, na ktorej je de-facto postavený celý príbeh, pričom nie je závislý výhradne iba od jej postavy Urszuly Zyrovej, no priamo od nej sa to začína celé prejavovať, ako od vdovy po advokátovi Antekovi Zyrovi, kedy úvodné zábery sú tak extrémne dôrazné a pohlcujúce, čo pociťujem asi aj kvôli zvolenej, melancholickej hudbe Zbigniewa Preisnera, čiže hudobný podkres a kamera Jaceka Petryckého, sú jednozančne tými najspoľahlivejšími "aspektmi", až takto zaujímavého, no zároveň, vskutku pomerne dosť depresívneho počinu! Samozrejme ich dopĺňal i režisér, ktorý ma zamestnával neustálymi scénami, ktoré sú zvyčajne podnetne nakrútené, ako sa na režisérskeho majstra skrátka patrí, ale zase môžu taktiež vzbudzovať i občasné pohoršenia zo strany prizerajúceho sa diváka, ktorý s tým síce nemôže absolútne nič urobiť, a teda sa môže tomu všetkému len prizerať, a premýšľať, prečo protagonista/protagonistka tak koná? \ Nehovorím, že by mal mať niekto dotyčný/dotyčná neustále - kontroverzné správanie, no po nejakom čase, sa tento "pocit" čoraz viac zintenzívňuje, až samotné ukončenie moje dojmy len potvrdzujú, čo som si už zo začiatku sám myslel...? Toto rozhodnutie daného charakteru je možno opodstatnené, ale závisí to od uhla pohľadu. / Čo sa nestihlo dokončiť počas života, v tom sa bude môcť pokračovať neskôr, veď každý z nás je predsa nahraditeľným, však? Film kladie množstvo otázok, ktoré ma prinútili sa nad nimi ešte o to viac zamyslieť, na čo snáď niekedy nájdem (vhodné) odpovede? ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v únoru 2019. Bez konce je pochmurnou ztrátou vznešených ideálů života. Uvědomování si rozpadu hodnot začíná nenápadně, niterná nejistota marně pátrá po ochranném pevném bodu a vyčerpáním kolena klesají a boří se do pochybností a stavu trudnomyslnosti. Počátkem katarze je ztráta milovaného partnera, transcendentální rovina je snahou o vyrovnání se s novou skutečností i obrodou vlastních hodnot a morální zodpovědnosti. Vnitřní svět je zde obrazem společenského uspořádání, systémové principy dosahují nejvyšší intenzity neúcty k obyčejnému člověku, šance na obrat k lepšímu se utápí ve strachu beznaděje a život nabývá své tíživě nesnesitelné proporce existenciálního roztrpčení. Bez konce nenabízí možnost útěchy, vzájemná neporozumění se prohlubují, odcizení je masivní a demoralizující. Strach je určující pro zachování tělesné podoby života, duševní stránka se bez oživení stále dokola pohřbívá, morální rozervanost dostává svou nejúzkostlivější podobu. Hlavní postavou morálního znepokojení stavu společnosti je Urszula Zyro (velmi pozoruhodná Grażyna Szapołowska), čerstvá vdova a schopná překladatelka. Nejbolestivější osobní ztráta je příčinou nového pohledu na život. Morální čistota je opovrhovanou a nežádoucí vlastností společnosti doby a místa, prozření je rozčarováním a nedává příjemné vyhlídky do budoucna. Hledá se znamení, věří se ve spravedlnost, přesto metafyzika nedokáže prorazit všeobecné společenské zábrany a jediným osvobozujícím stavem je transcendentální rozhraní života. Smrt je svobodou. Hlavní mužskou postavou je Mieczysław Labrador (velmi dobrý Aleksander Bardini), starý a zkušený právník a bývalý mentor Urszulina manžela. Je si vědom všech nespravedlivých aspektů společnosti a v zájmu úspěchu obhajoby vyznává kompromisy. Zříká se ideálů, přesto je jeho obhajoba nejpragmatičtějším možným krokem. Výraznou postavou je Joanna Stach (zajímavá Maria Pakulnis), manželka politického vězně v rozervanosti všech tendencí, které z jejího života činí jednu velkou nestabilní nejistotu. Život hledá kousek svého soukromého klidu. Důležitou postavou je Dariusz Stach (tichý Artur Barciś), Joannin manžel a politický vězeň, zaskočený novým obhájcem a jeho preferovaným způsobem obrany. Pravda není podstatná a cesta mučednictví vyžaduje příliš velkou dávku vlastního sebeobětování a sebedestrukce, zasahující i všechny blízké. Výraznější postavou je také Mietek (snaživý Michał Bajor), mladý Labradorův koncipient, roztrpčený z aplikovaných kompromisů práva a svědomí. Z dalších rolí: duch idealistického právníka a mrtvý Urszulin manžel Antoni Zyro (sympatický Jerzy Radziwiłowicz), Antekův a Urszulin dávný přítel Tomek (Marek Kondrat), zaražený Antekův a Urszulin synek Jacek (zajímavý Krzysztof Krzeminski), Joannina kamarádka Marta Duraj (Marzena Trybała), Joannin kamarád a opoziční aktivista Rumcajs (Adam Ferency), starý soudce případu Biedroń (Jerzy Kamas), k nalezení vyrovnané duše pomáhající hypnotizér (Tadeusz Bradecki), Joannin otec a zasloužilý straník (Jan Tesarz), či americký turista (Danny Webb). Bez konce je symbolickým názvem hledání cesty ze zakletí společenského uspořádání. Bez konce nemá vítěze, ale jen poražené. Morální rozpad hodnot dostal jednu ze svých nejtísnivějších podob s děsivým dopadem na existenci bytí. Lidské svědomí je podrobováno zatěžkávací zkoušce. Pozoruhodný filmový prožitek. () (méně) (více)

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Celý film som bol rozhodnutý dať tam najvyššie hodnotenie, o opaku ma presvedčil až koniec. Je to asi trochu chyba mojich očakávaní. Proste som čakal/dúfal/veril, že po tej všetkej depresii príde nejaké vyslobodenie, uvoľnenie, satisfakcia (neviem čoho) - proste že všetko zas bude chvíľu fajn. Som to prehnal s tým optimizmom. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Celkom dobre, hoci polska kinematografia mi nic nehovori, Kieslowski je ale aspon zrucny rutiner /jo, stale spochybnujem jeho reziserske superkvality a stale spochybnujem to, ze ide o svetovu legendu/. Zobrazenie roku 1982 v Polsku bolo vyborne, uz bol tusim Wojciech Jaruzelski /pokial neviete kto to bol, ani sa s Vami nebudem bavit, nemam o com/ pri moci, takze platil vynimocny stav. Preto je toto slusny film, ktory dobre odsypa, dialogy take normalne, na urovni : 60 % ()

Galerie (20)

Zajímavosti (4)

  • Bez konce je prvním filmem, na kterém Krzysztof Kieślowski spolupracoval s právníkem a scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem. Piesiewicz se během stanného práva účastnil procesu s aktivisty Konfederace nezávislého Polska v únoru 1982. O dva roky později Piesiewiczův kolega Jerzy Woźniak zemřel na rakovinu. Právě Woźniakův osud inspiroval Piesiewicze k napsání scénáře. (Bush13)
  • Krzysztof Kieślowski později o filmu prohlásil, že spoluscenárista Krzysztof Piesiewicz ho přiměl k tomu, aby si uvědomil, jak jsou v jeho filmech zobrazovány ženy: „V Polsku jsem býval strašně kritizován za to, že dělám z žen ploché postavy bez rozměru a bez pochopení podstaty ženskosti. V Personálu (1975) nebyly prakticky žádné ženy. V Spokóju (1976), v Amatérovi (1979) a v Jizvě (1976) pokud tam byly, byly velmi špatné. V Náhodě (1981) byly ženy vlastně jen životní družky hlavního hrdiny. Možná právě proto mě napadlo, že natočím film o ženách z ženského pohledu.“ (Bush13)
  • Během střihu filmu se kameraman Jacek Petrycki pohádal s režisérem Krzysztofem Kieślowskim kvůli vyškrtnutí scény, v níž se Urszulin (Grazyna Szapolowska) syn připojí k početnému davu demonstrujících účastníků Solidarity. Tyto politicky motivované ústupky nemohl Petrycki Kieślowskému odpustit a přerušil s ním další spolupráci. (Bush13)

Reklama

Reklama