Bez konce

Ukázka polského ateistického filmu, který navozuje morální dilemata na pozadí stanného práva začátkem 80. let. Kieslowski to však podává způsobem, který nejen že rozhodně není pro Polsko typický, ale je vysloveně ďábelsky falešný. Lidé jsou zde bez Boha, bez naděje, zcela ponecháni sami sobě a chovají se (proto) jako blázni. Mladá atraktivní vdova po advokátovi (a svědomitá matka) se dává jako prostitutka cizinci jen proto, že jí jeho ruce připomínají zemřelého manžela (!). Nakonec pak šoupne svého synka Jacka k babičce a spáchá sebevraždu, aby „šla“ za svým mužem! To je případ pro psychiatra či exorcistu. Formálně film působí zajímavě, má to depresivní atmosféru, dobré herce, hudbu, ale jako celek je to absurdní. Tento film mohou, dle mého názoru,. kladně hodnotit jen nějací umělečtí snobové ve svých klubech. (06.02.2008)

Nemůžu si pomoct, ale ze všech Kieslowského filmů (a to jsem viděl už skoro všechny) mi tenhle připadá jako nejslabší. Je to zvláštní - kamera je zde opět brilantní, stejně jako herecké výkony, ten film rozhodně má co říct a není blbý, ten film má dvě linie - politickou a psychologickou, ale i tak mě to celé poměrně nudilo, hlavně teda ta politická linie. Spíš by se mi líbilo, kdyby to celé bylo založené hlavně na té psychologické, mohl by z toho být skvělý film, protože ta je tady velmi silná. Jenže ve srovnání s tou politickou mě to poměrně nudilo, ani tolik nezaujalo a víc jak slabé 4* dát prostě nemůžu. A ta čtvrtá hvězda je snad jenom za to, že je to Kieslowski. (28.05.2020)

..„Umřel jsem.začal jsem se vzdalovat, všechno jsem viděl trochu seshora, bylo mi dobře, byl jsem klidný, to ticho.Na chvíli jsem si pomyslel, že bych se mohl vrátit k sobě samému, kdybych chtěl, ale v situaci jaká nastala, mně bylo mnohem lépe“....... Urszule náhle zemřel manžel (obhájce v politických procesech), ale neodešel úplně, zůstává na světě dál, v posmrtné existenci člověka, který něco nedokončil za svého života. Neseděla mi politická rovina filmu, která rušila tu mystickou, v jinak velmi zvláštním a nepříliš známém filmu o lásce, životě a smrti, s vynikající Grazynou Szapolowskou v hlavní roli. (24.11.2005)

Celkom dobre, hoci polska kinematografia mi nic nehovori, Kieslowski je ale aspon zrucny rutiner /jo, stale spochybnujem jeho reziserske superkvality a stale spochybnujem to, ze ide o svetovu legendu/. Zobrazenie roku 1982 v Polsku bolo vyborne, uz bol tusim Wojciech Jaruzelski /pokial neviete kto to bol, ani sa s Vami nebudem bavit, nemam o com/ pri moci, takze platil vynimocny stav. Preto je toto slusny film, ktory dobre odsypa, dialogy take normalne, na urovni : 60 % (03.09.2016)

Vynikající osobnost neprávem podceňované polské kinematografie Krzystof Kieslowski v tomto sugestivním filmu naznačil až s krutou důsledností skutečnou tvář tzv. socialismu v Polsku osmdesátých let. Předčasně zesnulý tvůrce v zemi, kde nábožensky cítit stále znamená v lidovém povědomí skutečně žít, sahá po paralelnich dějích - duchovém, klíčícím v duši smutkem sklíčené vdovy, která nejen nechce, ale také nedokáže a neumí zapomenout, a reálném, který ony mystické zážitky sráží nesmlouvavým pohledem vědy do roviny projevů bolestně zasažené a těžce zraněné psychiky. Touha po splynutí s mrtvým je silnější než vdovino mateřství i vůle žít. Ani zoufalá snaha zahlušit toto vnitřní osobnostní zemětřesení (nikoliv propadnutí prostituci) nestačí. Děj i vdovin život spějí k hrůznému, ale nevyhnutelnému závěru, jenž v sobě zahrnuje i mravní a hodnotový marasmus pozdně stalinistických režimů ochabujícího vnějšího sovětského impéria. U nás neznámá, krásná Szapolowska hraje svůj part s virtuozitou geniální dramatické umělkyně, kamennou tváří, která skrývá dmutí a otřesy, jež jí prochvívají, takřka dokonale. Více než různé dramaticky i herecky nedomrlé domácí české pokusy prostředkuje skvělý Polák i poučeným našincům duchovní korozi naší normalizace a totální rezignace společnosti té doby. Přes pomyslný piják tohoto negativu jako bychom sami sobě najednou rozuměli podstatně líp. (20.10.2007)