Čokoláda

Hallstrom umí vytvořit jakous takous romantickou atmosféru, či vesnickou (nikoli buranskou, nýbrž odehráhající se na vesnici) idylku. Co mu ve většině (co jsem viděl) filmů chybí je potřebná emocionální síla, či snad magie, která by dokázala v člověku zanechat požítek z filmu na trochu delší dobu. Čokoláda je první, které se to celkem povedlo. Nelze se neubránit srovnání s podobně "vyromantizovaným" filmem Pravidla moštárny, kam se však přes prosluněné záběry a "ťuťínkovské" ksichtíky herců nedostaly emoce skoro žádné a film tak skončil s nálepkou "přeslazeno". Čokoláda je paradoxně vzhledem k názvu tak akorát. Sem tam má dokonce i lehce nahořklou chuť (extempore starosty, oheň). Přesto se jako celek nese v uhrančivě romantické náladě, plné dobrých duší v každém věku a faktu, že ženské srdce může vydat stejné množství síly, jako deset zápasníků sumo. (11.12.2007)

Tento film na mě zapůsobil, protože je kouzelný od začátku až do konce. Jestli na vás dýchne celé to čokoládové království nebo obyčejné starosti lidí z městečka nebo naopak herecký výkon "záporáka" šlechtice je vlastně jedno. Je to o tom, jak málo stačí k tomu, aby to pokušení změnilo člověka nebo mezilidské vztahy. A všechny ty barvy, bezprostřednost a přirozenost vede k příjemnému zážitku. Vřele doporučuji. (01.06.2008)

Ten film je tak nějak prvoplánově hezký, milý, přátelský voňavý. Postavy jsou miloučké, J. Binoche je hezounká.... Ale je to nuda, ve filmu se v podstatě nic moc neděje. Navíc, nevím, jaké zkušenosti mají francouzští soudruzi, ale podle mých zkušeností potulní rómové většinou nevypadají jako Johny Depp. (16.07.2007)

Příjemný film. Před zhlédnutím snímku jsem si radši rozbalil nějakou tu čokoládu (naštěstí:-)) a tím bych chtěl upozornit všechny ty, kteří se teprv na něj chystají ;-). Herci byli všichni dobří (teda až na tu Anouk, které jsem jeji roli opravdu nevěřil a dabing mi přišel otravný), příjmená kamera (zvlášť při záběrech na výrobu čokolády), decentní humor (viz pánev či probuzení ve výloze), milá hudba (tu kytaru slyším ještě teď) a zajímavý příběh (tedy až na ten konec, který bych trochu usekl). Na plný počet bych to ze svého pohledu neviděl, ale 4* jsou zasloužené. (29.07.2008)

Ke konci je to už trochu moc hezké a ideální (konec z toho dělá v podstatě tu pohádku), ale celý předchozí průběh filmu je nesmírně poutavý a obsahuje moje oblíbené a zároveň neoblíbené téma střetu tradicionalistického zpátečnického dogmatismu a volnomyšlenkářství. Něco, co mě zároveň hrozně baví, je to stále (a asi i navždy bude) velmi aktuální, ale zároveň je mi to většinou strašně nepříjemné sledovat, jelikož ti, se kterými sympatizuju, jsou většinou hrozně slabí a nejsou schopni se hájit tak, jak bych to doufám zvládl já. Tady to tak ale vůbec neplatí, je to prostě feel good film, který je skvěle udělaný a má příjemnou hudbu Rachel Portman, na které jsem byl už asi tak před 15 lety naživo v Rudolfinu (kde i byla Rachel přítomna), ale na film jsem se podíval až teď. A málokdy jsem navíc snesl zdejšího nejoblíbenějšího herce Johnnyho Deppa tak v pohodě, jako tady. (16.11.2021)