Trabantem do posledního dechu

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Oproti seriálu chýbajú niektoré súvislosti, ale stále je to výborná zabava s partiou cestovateľských bláznov tentokrát rozšírenou o dvoch vozíčkárov odhodlaných na všetko. Opravám sa venuje toľko času ako jazde, no keď to tak naozaj bolo, prečo to nepriniesť aj divákovi. Kto nemá čas na seriál, určite odporúčam tento film. (07.09.2017)

Samozrejme na seriálovú verziu "Trabantem Jižní Amerikou" to nemá, ale to sa od tohto filmu ani nedalo čakať. Je od prvej minúty jasné, že toľko diania, čo nahrali za 6 mesiacov, sa do hodiny a pól jednoducho nedá nastríhať, takže vlastne vidíme takú dlhšiu upútávku na seriálovú verziu na jeseň, na ktorú sa mimochodom s priateľkou neskutočne tešíme, pretože aj tento počin sme si užili nármne na premiére. Ps: Škoda, že nie je viac kontinentov, už im veľa neprejdeného nezostáva, čo bude potom? :) (17.03.2016)

Cestování je fenoménem dnešní doby. Bodejť by ne, když máme tu demokraciju, tak si klidně i Němci můžou pozvat na školu v přírodě pár Syřanů. K dokumentu mohu za sebe říci, že čím víc jsem těchto domácích videí viděl, tím více mě přestávají bavit. Ze začátku to byl odvážný nápad projet Afriku a pak už se to stala téměř rutinní záležitost, která nepřekvapí. Pochopitelně je tuzex zajímavé sledovat záběry z kapoty vozu trabantu, ale spíše to potěší ortodoxní fanoušky těchto vozů než-li diváka. Jakmile se banda kolem Dan Přibáně dostala z Aussie do Asi yeah (nebo není?), tak už to vytratilo dobrodužnou povahu. No každej máme jinou představu o dovolené, někdo se válí u móře, někde jen honí nesmyslně kilometry, někdo má od obojího trochu. Každopádně nelze autorům upřít, že inspirovali mnohé Čechoslováci k bizardním vyjížďkám po světě. A díky svobodě internetu tyto cesty můžeme vesele dotovat a pak můžeme sledovat podobné "filmy".. (07.09.2017)

90%. Trabantem do posledního dechu je dokument koncepčně naprosto shodný se všemi předchozími ze série, nenabízí žádná překvapení a rozhodně nelze mluvit o originalitě pojetí nebo velké inovativnosti co se postav týče (vozíčkáři jsou velmi sympatičtí, ovšem nejsou příliš vidět a hlavní roli tu nadále hrají klasičtí, ale ověření Dan Přibáň a Marek Slobodník). Stejně tak i tady, možná ještě víc než kdy dřív, platí stížnosti některých kritiků, že se Trabanti tváří jako cestopis, a přitom se tam toho o patřičných zemích mnoho nedozvíte a spíš než zápiskami z cest je strukturou, atmosférou i tou typickou nadsázkou spíše takovým nepřímým pokračováním Top Gearu. Přesto je to již tradičně další velmi inspirativní Přibáňův feel-good dokument, který se navíc může ve vztahu k předchozím epizodám chlubit dvěma "nej" - dle mého názoru je rozhodně zdaleka nejzábavnější a zároveň i nejlidštější. Množství humorných scén lechtajících bránici je tady zhuštěné do sta minut oproti předchozím filmům s daleko vyšší intenzitou (Marek znovu neskutečně perlí), přesto však působí maximálně přirozeně, z čehož pramení ona lidskost - Trabanti si nehrají na dokonalost ani perfekcionismus, jsou takoví, jací jsou, a ani přítomnost dvou hendikepovaných vás nemá obměkčit, ale jen tomu přidat trochu pokory navíc, ovšem ne nuceně, a to je strašně fajn. A když navíc může být i technicky díky mnoha sponzorům doveden téměř k dokonalosti (záběry z ptačí perspektivy jsou báječné), nelze si ho nepochvalovat, ať už je vyprávěním (v porovnání s předchozími díly) rutinní jakkoliv. Jeden by se skoro bál, že přítomnost mileneckého páru by mohla zavést "trabantí výpravu" někam k nechtěnému bulvárnímu melodramatu; to se však díkybohu nekoná (až na jednu scénu, která je ale pojatá spíše humorně), a tak si lze vychutnat další velkou a silně motivační epizodu této seriálové situační komedie (protože prvky z tohoto žánru bezpochyby má) naplno. Opakovaný, ale neopakovatelný zážitek (paradoxní, já vím). (21.03.2016)