Aferim!

Aferim mi pripomenul napríklad staršie juhoslovanské filmy cca 70 rokov a to svojim sviežim humorom a kombináciou odľahčenosti a dramatickosti. Ale lepšie bude asi prirovnanie k starým klasickým westernom. To preto, lebo z nejakého dôvodu som mal pri Aferimovi pocit, že nesledujem historický film z roku 2015, ale som svedkom histórie. Toto nedokážu ani súčasné westerny, ktoré jednoducho ten feeling autentickosti vyvolať nedokážu. Pôdorys je podobný práve jednému z nich, Slow west, a ak ten sa mi veľmi páčil, tak Aferim musím ohodnotiť ešte vyššie.Pokiaľ máte radi bulharský Kozí roh, toto je film pre vás. (30.09.2015)

Po dlouhé době snímek, kterému zase skvěle sedělo černobílé provedení. S tou moderní technologií ta černobílá vypadá prostě krásně. Film, který se jeví jako konverzační drama na koních, se nakonec ukazuje jako celkem krutý film ukazující, co to také může znamenat prohřešit se proti svému pánovi. Tohle není jen o dvou jezdcích. (21.05.2016)

Hned od začátku jsem se na film dívall z pozice žandára juniora. Líbilo by se mi projíždět valašskou (rumunskou) krajinou, kempovat v lesích, šermovat na lávce z padlého stromu a klábosit s dalšími putujícími i usedlými. Na uprchlého cikána (nebo to už byl Rom), bych asi moc nálady neměl. I když Balkán v první polovině 19. století byl. stejně tak jako v druhé polovině 20. století, místem, kterému by se měl jinonárodovec raději vyhnout. (07.11.2016)

Rozhodně nutno ocenit jako výtečnou demonstraci hospodářských poměrů na Balkáně v době, kdy se ve Vídni pochodovalo v neděli po korze a začínaly hrát valčíky. U nás už bylo založeno Národní muzeum a vládl Ferdinand Dobrotivý. Období klidu, Svaté aliance velmocí po porážce Napoleona, narušené až revolucí 1848. To na Balkáně se stále žilo ve středověku. Četník byl ještě stále v roli dobrovolného hasiče s poradním hlasem, sloužící těm, kdo platí. Pro tohle má smysl film vidět. Jinak vcelku nic moc zajímavého. 60% (27.08.2016)

Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově. (07.05.2016)