Aferim!

Zajímalo by mne, jestli potomci Radu Juda někdy objeví tento film a řeknou si Aferim!. Nedokážu se rozhodnout, jestli Jude chtěl opravdu jen ukázat tehdejší život, takový jaký byl a nebo film točil s lišáckým úsměvem namířeným na současné Rumunsko (v širším rámci středí a východní Evropu). Přímost vyprávění a jednoduchá zápletka, která umožňuje divákovi soustředit se na kontrast mezi kdysi a nyní, naklání misku vah spíš k tomu druhému. Faktem nicméně zůstává, že kamera Mariuse Pandura je famózní a film si jako jeden z mála artových okecávaček zaslouží velké plátno. A celkově film určitě stojí za pozornost. (07.01.2016)

Hned od začátku jsem se na film dívall z pozice žandára juniora. Líbilo by se mi projíždět valašskou (rumunskou) krajinou, kempovat v lesích, šermovat na lávce z padlého stromu a klábosit s dalšími putujícími i usedlými. Na uprchlého cikána (nebo to už byl Rom), bych asi moc nálady neměl. I když Balkán v první polovině 19. století byl. stejně tak jako v druhé polovině 20. století, místem, kterému by se měl jinonárodovec raději vyhnout. (07.11.2016)

Důsledně černobílá karikatura xenofobie a nacionalistického sebeklamu, zasazená do Rumunska první poloviny 19. století. Ironický úšklebek nad selským rozumem a jeho sklonem zakrývat vlastní morální poklesky a ústupky přívalem aforismů, v nichž prostý člověk bit je a hajzlové jsou výhradně ti druzí. Důsledně letargický „eastern“, který se dotkl mé bytostné náklonnosti k podobnému typu příběhů, zbytečných postav a jejich sklonu k sentimentu nad vlastním údělem. #kviff2015 (12.07.2015)

Radu Jude se svým filmovým týmem vytvořil rumunský černobílý klenot, při jehož tvorbě se on a jeho filmový tým věnoval historickým faktům. Atmosféra je díky tomu autentická a velmi věrohodná. Středověk v některých zemích neskončil ve středověku. Po pravdě viděno naším pohledem středověk někde ještě trvá. Nevýhodou promítaní v Evropském domě byly bílé titulky, které občas zanikaly na platně. (08.01.2016)

Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově. (07.05.2016)