Okénko

Sám Slavínský zjistil, že tohle se příliš nepovedlo a natočil komedii znovu. Srovnám-li oba scénáře, starší je mnohem jednodušší a nese se v duchu prvorepublikové naivity. Novější scénář přináší více postav i rozvinutější zápletku a ve výsledku mi přijde vtipnější. Nejzásadnějším rozdílem jsou herecké výkony. Dnes neordinuji osciluje na pomezí doznívající filmové naivity let třicátých a poloviny čtyřicátých s tvrdě nastupujícím realismem. Tomu odpovídají i mnohem civilnější herecké projevy. Okénko je hráno velmi divadelně. Dokonce ani Nedošínská nemá ten půvab jejích pozdějších herdekbab se zlatým srdcem. Ale vzhledem k tristním hereckým výkonům všech ostatních, z nichž jsou světlými výjimkami pouze Haas a Marvan, samozřejmě výrazně září. Marvan je sice v roli policisty velice přesvědčivý, ale bohužel tato role je ryze epizodní. Kéž by tomu tak bylo u Johánkova přítele v podání Veleckého! I pět sekund Veleckého před kamerou je o mnoho více, než se dá snést. Velecký připomíná máslovník africký, u nějž je však to, že se chová jako dřevina, očekávanou vlastností, a to, že plodí sliz, dokonce vítaná vlastnost. U Veleckého nevítám ani jedno. Haas se snaží ze všech sil, ale tvůrčí balast kolem sebe nedokáže zakrýt. Pivec mi v roli doktora Johánka přijde o chloupek lepší. Je smůlou pro tento film, že jsem nejdříve viděla poválečné zpracování, z tohoto srovnání nemá šanci Okénko vyváznout bez nelichotivých šrámů. (11.02.2023)

"Co Vy, pane docente, kdy se budete ženit?" "Nemaje nevěst, ani pokdy, na sňatek jsem zatím pomýšlet nemohl..." Extrémně nesmělý, citově nedobytný a ten nejsilnější obraz spravedlnosti zosobňující ("O ten kriminál jsem, bohužel, přišel, no...") profesor, který nadává pouze sám sobě do zrcadla a kterému může konkurovat jen jeho student, jenž vypadá, že se při každé další větě doslova rozplyne, se v rámci oslavy neznámého dědictví odebéře na večírek, který mu obrátí život vzhůru nohama. Klasická romance s výborným humorem i herectvím, ve které jsem schopen vstřebat i Lídu Baarovou. Jinak Haas bez konkurence, stejně tak Nedošinská a kdo jiný zde může hrát policejního radu než pan Marvan. I při své délce povedené ve všech směrech. Zaujalo mne, že v titulcích je má oblíbená Helena Bušová uvedena ještě jako Buschova. (30.11.2021)

Slavínský nikdy příliš nehazardoval a exkluzivní smlouva s berlínskou UFOU dávala tušit, že Okénko bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou. Byla to svým způsobem sázka na jistotu, protože stejnojmenná divadelní hra Olgy Scheinpflugové plná ironických narážek a pošklebků slavila úspěch již na prknech pražského Národního divadla. Hugo Haas se v ní převtělil se svým typickým humorem i nadhledem do role roztržitého vědátora, starého mládence, který když přebere, je z toho ostuda málem až nadosmrti. A protože má kolem sebe ty, kteří vědí, jak toho okamžitě využít ve svůj prospěch, je o legraci postaráno. Slavínský do svého filmu převzal jak Haase, tak vynikající Antonii Nedošinskou, jejíž Dynybylka je nádherným exemplářem člověka, kterého pohání neutuchající touha po tom, co v jejích očích vypadá spravedlivě, a Scheinpflugovou nahradil vycházející hvězdou českého filmového nebe, spanilou Lídou Baarovou. A přestože film by občas potřeboval říznější tempo a zkušeného střihače, který by si hravě poradil s přebývajícími minutami, není důvod nad Slavínského Okénkem ohrnovat nos. Protože Hugo Haas je fenomén s nadčasovým potenciálem. Jen si povážej, tak mladá a už je modlářka. – Co? Modlářka?! – No, vědí, vona dělá tydlencty módely klobouků. (03.10.2008)

Každý začátek je těžký a tak je třeba brát i začátky Slavínského. Natočit komedii není jen o zápletce, ale také o tempu, svižnosti a eleganci. A v tom to skřípe. Romantický cajdák o nešikovném profesorovi a jednom opilcově "okénku", které způsobí nečekané komplikace, ale samozřejmě vše dobře dopadne. Vše by skutečně dobře dopadlo, jen kdyby film nebyl tak strašlivě dlouhý. Tempo je velmi pomalé, děj běží tak pomalu, že jsem měl mnohokrát chuť vykřiknout, ať už se ten Haas sakra vymáčne. Nakonec jsem se dotrpěl k happy endu, i když jsem od toho v půlce chtěl odejít. Ještě, že tam byl ten Marvan...50% (05.12.2011)

Příběh je to blboučký, ale jakožto původní divadelní hra, stojí na hercích a náladě, kterou navozuje. Jako kdyby Haas svým tím svým vejdětěž, vyzval diváka, aby usedl do hlediště a tomu jelimanovskému páru držel palce. Ano, minimálně první polovina filmu působila podivně amatérsky a civilní projev Arna Veleckého ostře kontrastoval s klasickým dobovým přehráváním, jaké všichni máme rádi. Ale i na to se dalo zvyknout. Je obdivuhodné, jak rychle se tvůrci naučili pracovat s mluveným slovem. Zvukový film byl relativně nové médium a přitom už o pár roků později, byly mnohé komedie vystavěné hlavně na verbálním humoru. A to je věc další, díky tento film ohodnotím lépe, než průměrem. Příběh byl sice jednoduchý, ale scénář je napsaný chytře a místy mě až překvapilo to jemné vtipkování a nadsázka, která působila, jako kdyby si chtěli tvůrci vystřelit i z diváků, kteří se budou dívat třeba za devadesát let. Vlastně mám díky tomuto filmu pocit, že dnes lidi neumí tak hezky mluvit, ale především tak bystře myslet. Nevytratila se jen etika, ale také ryzost. (27.02.2022)