Sangaïlé

Film, u něhož mi bylo vyloženě líto, že ho sleduji jen na malé obrazovce notebooku, protože zrovna tento film bych si chtěl užít na velkém plátně v kině – některé scény jsou vizuálně úchvatné (první milostné sblížení Sangaile a Auste v svítících sukních na louce, výstup Sangaile z vody v promočených šatech na noční osvícené molo, Sangaile stojící na střeše Austina paneláku, přičemž ji kamera zabírá z výšky, což u mě vyvolává vyloženě závrať, atd.) a celkově mi přijde, že si režisérka se svým scénářem hodně pohrála tak, aby se Sangaile a Auste pohybovaly na zajímavých lokacích (například scéna jejich milostného dovádění v lese v borůvčí je fantasticky nápaditá a zábavná; vizuálně atraktivní jsou i místa, na která Sangaile vyleze, aby se zbavila závratě – strom, elektrický stožár...), a hodně se mi líbil i originální pokoj Auste a vila Sangailiných rodičů, na jejíž architektuře jsem mohl oči nechat. Pokud jde o obsazení, Aiste Dirziute je herecky skvělá, Julija Steponaityte v titulní roli už mě ale tak nebavila. Film si odnesl spoustu ocenění a nominací na filmové ceny - mj. na filmových festivalech v Athénách, Litvě, Stockholmu a Sundance, a podle mě vcelku zaslouženě, je to pěkný a divácky vstřícný festivalový film, který by měl každého fandu artové produkce potěšit (hlavní cílovkou jsou zde lidi se zájmem o LGBT filmy - film běžel na festivalu Mezipatra - a obecně festivaloví diváci; samotný motiv lesbického milostného vztahu je ale nakonec v závěru upozaděn a navrch získává u Sangaile nově objevená vášeň pro akrobatické létání). Abych jen nechválil - v druhé části (cca. od 50. minuty), kdy titulní postava bojuje se svou závratí a kdy se začne plácat ve svých divných psychických stavech, zlých snech, myšlenkách na sebevraždu, apod., se mi tam už vkrádala jistá nuda, což spolu s ohraným námětem můj dojem z filmu snižuje trochu dolů. Scéna, v níž se Sangaile a Auste společně řežou nůžkami, mě vyloženě otrávila. U scény, v níž se Sangaile poprvé proletí letadlem, mi pro změnu trochu vadilo vědomí toho, že létání je docela drahá sranda, takže se nechce moc věřit, že by ji ten chlapík vzal jen tak proletět zadarmo a nic za to nechtěl (ve filmu alespoň není řečeno, zda mu za to něco zaplatila) – ale to už je z mé strany asi vyloženě nimrání se v prkotinách. Zvláštní závěr „po 2 letech“ mě pak docela nepříjemně zaskočil – asi by se mi zde víc líbilo trochu jiné finální vyústění. Film podle mě sice nemá takovou zdrcující psychologickou přesvědčivost a emotivní naléhavost, jako třeba fenomenální 3 hodinová záležitost Život Adele, a celkově jsem v něm postrádal nějaký wow moment nebo větší emoce, kvůli nimž by se zapsal víc do paměti, mé teprve druhé setkání s litevským filmem (prvním byly Mizející vlny) nedopadlo ale nakonec vůbec špatně – film mě oslovil skvělým soundtrackem, výbornou kamerou i sympatickým obsazením. Za mě nakonec velkorysé 4 hvězdy. (12.12.2015)

[Scope 100 - 2015] Filmy podobného ražení většinou moc nevyhledávám. Ne kvůli tomu, že bych s nimi měl nějaký problém, ale většinou pro mě nejsou tolik atraktivní. U Sangaile jsem byl ovšem mile překvapen tím o jak kvalitně natočený film se jedná a sled událostí mě zprvu velice zaujal. Největší problém jsem měl s hlavní aktérkou, která prostě nemá žádné charizma , a docela se mi sem nehodila. Za to aktérka druhé hlavní ženské role mě okouzlila, kdyby ona byla tou hlavní ,asi bych se vůbec nezlobil. Celkově se ovšem jedná o průměrný film i když jsem měl ze začátku pocit, že nebude. Velká škoda, ale opravdu zajímavé litevské drama. (04.01.2016)

Nemôžem si pomôcť, ale Sangaile mi v mnohom pripomínala Pawlikowskeho film My Summer of Love (so skvelou Emily Blunt a Natalie Press). Dve dievčatá, jedno náhodné stretnutie a nezabudnuteľné leto. Atmosféra v mnohom podobná, aj keď My Summer of Love ma očarilo omnoho viac, najmä svojim dramatickým a epickým rozmerom. Litovská Sangaile mi prišla často príliš lyrická a bez spádu, čo na druhú stranu dobre vyvážila vizuálna pestrosť a vydarená kamera. Pridať do toho väčší kus dramatickosti a dialógov, mohlo to byť oveľa lepšie. Takto "len" na 3* (sčasti aj preto, že LGBT tematika začína byť v kinematografii až príliš rozšírená, a upadá tak výnimočnosť). (26.02.2016)

Sangaïlé je krásným příběhem o mladé, lesbické lásce a dospívání. Snímek má osobitý evropsko-artový feeling a nádherný hudební soundtrack. Julija Steponaityte i Aiste Dirziute jsou krásné holky a každá má své zvláštní kouzlo. Žádné vyhrocené drama, emotivní, ani strhující scény. Vše hraje na přirozenou, příjemnou notu bezstarostného období mládí a jednoho léta. Období, kdy je možné, aby člověk prožil ty nejkrásnější chvíle, na něž nikdy nezapomene. (01.08.2016)

Dostalo mě to. Obsahem, emocema, formou.. V záplavě filmů o překlenutí mezi dětstvím a dospělostí se sem tam objeví takovéhle zjevení, jako je Sangaïlé, a když říkám sem tam, myslím tím, že skoro nepamatuji tak dobrou věc na podobné téma. Něžná režie Alanté Kavaïté přesně sedí do rytmu vyprávění a v kombinaci s originální kamerou, která dokáže udělat poetiku i ze sloupů vysokého napětí, mi nejednou vykouzlila úsměv na tváři. A ano, má to jednoduché poselství, nicméně ho podává zatraceně působivě a bez nějakých velkých klišé - bez lásky se člověk těch "Vertig" stejně nezbaví. Saldus. (17.01.2016)