Dheepan

Filmová výzva 2018 - Francie. Tak jsem se dopracoval do finále své letošní první výzvy a jako poslední nemohl být žádný jiný stát než pro mě filmově kouzelná a nepřekonatelná Francie. Tentokrát jsem ale v těžké konkurenci nezvolil ten nejsprávnější snímek, přestože bodoval v Cannes. Dheepan je dozajista výtečný film, pod nímž je podepsán zkušený režisér, nicméně není to u mě na pět hvězd. V dnešní rozjitřené době by mnozí radikálněji smýšlející mohli Dheepana označit za film po "sluníčkáře a vítače", pro mě osobně byl především poučením o Srí Lance, o níž toho mnoho nevím. Za největší slabinu považuji scénář, film mi připadá málo dramatický a příběhu chybí správný náboj a jasné směřování. Na druhou stranu jsem celkem rád, jak film skončil. Zmítají mnou takové zvláštní, protichůdné pocity, viděl jsem výborný film, ale jak jsem u Francie namlsaný, čekal jsem asi mnohem více. (05.08.2018)

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Tak jsem se opět po nějàkém čase podíval na festivalový snímek, tentokrát v rámci festivalu francouzského filmu. A co k němu napsat? Myslím že se shodnu z ostatními na tom, že se jedná o velice kvalitní snímek, kterému ale svoji obrovskou naivitou, podrazí v samém závěru nohy, ten neskutečně absurdní konec! Na Srí Lance by možná asi desetinásobná vražda prošla kde komu, tohle byla ale Francie.... :-( (04.11.2015)

Poměrně silné a nečernobílé drama. Diváka to dokáže namotat neokoukanou a syrovou sondou do života migranta, dává mu zakusit (nebo spíš voyeursky sledovat) zmatení a obtíže s jazykovou i kulturní bariérou, pomalu si k té rodině pochybných existencí nacházet vztah a celý film pak trnout napětím kdy se jim to křehké cosi, co by málokdo z nás byl ochoten a schopen nazvat domovem, rozpadne pod rukama (protože na tomhle sídlišti to happyendem nevoní). (08.05.2023)

Viděla jsem 100 minut kvalitního filmu, který hodí diváka do příboje emocí bez nějakých skrupulí a ani následně se s ním příliš nepáře. Audiard nabízí zcela nový pohled na téma běženci, nekouká přes růžové brýle, nekritizuje, jen nabízí lidskou studii vykořenění. Po sto minutách filmu se Audiard zblázní a předloží Hollywood, kterému chybí snad jen růžovoušká šrdíčta okolo zúčastněných. Při druhém záběru na laskání kadeří mě popadla nezřízená touha polaskat Audiardovy kučery hráběmi. A pak mi došlo, že by se mnohem více uplatnil Finish Shine. Jsem si zcela jista, že u dobrého filmu nemám potřebu myslet na cokoliv jiného, natož na leštění lebky. Ano, ten závěr je strašlivě blbý. (26.01.2023)