Zmenšování

Zase jednou trailery lákaly na něco jiného, než o čem je pak film. Očekával jsem zábavnou komedii o trablích spojených se zmenšením lidí a o tom, jak tedy po zmenšení žijí. Tohohle se ale týká jen malá část filmu. Zbytek je o tom, že aby bílý muž středního věku došel naplnění, musí se vzdát svého komfortu a pomáhat chudým Mexičanům a Asiatům. A podle toho, jak moc souhlasíte s předchozí větou, se vám film bude líbit. Herecky to nějaké překvapení taky není, Matt Damon hraje sympaťáka Damona a Christopher Waltz excentrického Waltze. (25.03.2018)

Downsizing je dalším filmem, ve kterém plave velké množství nevyužitého potenciálu. Přitom začátek je velice funkční. Působí sice jako groteska se zajímavou myšlenkou (i ty střihy, či hudba k tomu hodně svádí), ale rozhodně nenudí a zaujme. Povedený je například cinkající (mikrovlnka) stroj, Neil Patrick Harris (a jeho chvilka slávy, i proces redukce, který se jednoduše povedl. Matt je zajímavý a zdá se, že všechno bude skvělé. Tohle však skončí ve chvíli, kdy dojde ke zmenšení a dostaví se Dušanova párty. Jeho postava by s lepším vedením mohla filmu hodně přidat (navíc je Waltz zajímavý), ale celkově ho přebíjí okolí a příběh, který se od hravosti pomalu přesune k frašce... Ngoc je vcelku otravná a ve finále se jedná jen o běžnou "křupanku" s dobrým srdcem. Což je vzhledem k její původní prezentaci - ekoaktivistka, kterou věznili kvůli jejím postojům - dost málo. Film tak ztratí na své ladnosti a zajímavosti... Po odjezdu do Norska už stojí za zmínku snad jen osm druhů sexu, jinak se všechno úmorně vleče. Věčná škoda. Po druhé polovině na tu první málem zapomenete... (04.01.2018)

Nápad je to zajímavý, ale sci-fi vydrží jen hodinu po dlouhém úvodu. Pak začíná ekologie, exkurze do norských fjordů a sledování aktivistického dilema milenců. Naštěstí zde hraje slastně cynický Ch. Waltz. Nicméně film možná nevědomě upozorňuje na palčivý problém přelidnění naší planety, které už způsobilo škody větší než všechny války dohromady (globální oteplování znečišťování apod.) (06.03.2018)

Pokud se vyhnu prvoplánovému vulgarismu, pak jedna z myšlenek, která mě zaujala a pobavila zní: Američané obcují na osm způsobů. Ten se mnou byl který? Ale vážně. Film mě příjemně překvapil. Ano, asi si ho více užijí fanoušci artových snímků. Třeskutá akce nula. Přesto mně snímek utekl rychle jako voda v horské bystřině. Někoho možná odradí stále propírané otázky ekologie (kolikpak člověk ve vyspělé společnosti za rok vyprodukuje odpadu?), klimatu, přelidnění, migrace, lidských práv, svobody, totalitních režimů či partnerských krachů. Jenže tu jsou a bez připomínání bude hůře. Navíc Zmenšování vůbec nepůsobí školometsky, což je sympatické. Damon nám vyzrál ve vážného herce, Waltz se tentokrát neustále zubí, jako by permanentně šlukoval podlampáky (ne že by na drogy nedošlo) a sympatické je spíše cameo ikony divných filmů a hororů U. Kiera. Solidní triky, příjemná kamera a poslední západ slunce ve stylu květinových dětí. Mně i zbývajícím dvěma divákům v kině na premiéře se film rozhodně líbil! (12.01.2018)

Ono prostě dělat ty filmy jako čistou společenskou metaforu je hrozně ošemetný, protože upadnout do prostých, jednoznačných hořkých tezí je strašlivě přitažlivé. Lanthimos z toho pravidelně vybrušuje alespoň tou absurditou, neutěšeným vizuálem a pravidelnými šrapnely vybuchujícími z jinak pomalého tempa a postmoderní formy. Payne namísto toho žádnou svébytnou formální metodu nemá a tak trochu se v tom oportunisticky plácá, kdy jednou chce, abychom se nad jeho postavami lidsky dojímali či s nimi dokonce empatizovali, ale když se mu to hodí, přepne je do jednoduchých karikatur, jež se sami náhle redefinují jednou větou. V Downsizing tak najdeme scény jak vystřižené ze South Parku (výbuch vstupu do vaultu, Matt Damon zničehonic bubnující v hipízáckých hadrech při západu slunce), scény, které vypadají jak důsledek večírku filmových fanoušků (zmaštěnej Matt Damon pařící na večírku s Christopherem Waltzem a Udo Kierem) i scény, které jsou dostatečně dlouhé a citlivé, že by skutečně mohlo někomu dojít, že se u nich má rozněžňovat a s pitomým úsměvem pokyvovat hlavou nad tím jaká je ta láska mocná čarodějka i v těch nejnepravděpodobnějších momentech. A moje nervová centra v mozku již zkrátka nejsou natolik flexibilní, aby takto rychle a nahodile dokázala mezi všemi těmito módy přepínat. (16.01.2018)