Most u Remagenu

Velkoryse natočený válečný film o zmatcích i nesmyslnosti války. Evokuje i atmosféru Pražského jara právě tím, že byl natáčen u nás; v předcházejících letech by šlo o cosi nepředstavitelného (finančně hladová normalizace teprve měla nastoupit a dnes zapomenutý pojem devizového cizince byl takříkajíc v záběhu). Tragédie nesmyslných smrtí (v Německu dezertéři z vokssturmu-lidobrany nebo branné moci-wehrmachtu byli omilostněni až před několika lety; do té doby měli být bez nároku na invalidní důchody oni, zatímco jejich vdovy či sirotci zase bez možnosti pobírat za ně v případě smrti příslušné sociální dávky; u válečných zločinců tomu často bylo jinak). Poznání, že válka je stejně krutá a nemilosrdná jak na svém počátku, tak ve fázi svého vyhasínání, je deprimující. Stejně tak jako pohled na mrtvoly dětských vrahů v nacistických uniformách. Pohled z obou stran tento tísnivý nečernobílý dojem jen dále umocňuje. Přítomnost amerického filmařského štábu měla pro nás i jednu aktuálně hořkou příchuť: jejich vozidla posloužila ruským lhářům z Pravdy, agentury ANP a dalším jako důkaz o údajné přítomnosti západních armád na našem území. Nepřímo a nechtěně se tak spolupodílela na srpnových událostech druhé okupace. Film je nevšední nejen kvalitou svého zpracování, tehdy snad poprvé přibližující válečné události opravdu bez příkras z blízka, ale i těmi dnes čtyřicet let starými událostmi svého nedobrovolného kontextu. I v tomto případě nevšední znamená po čertech dobrý. (11.10.2008)

Výborný válečný film pojednávající o jedné bitvě o strategický most přes Rýn na konci 2. světové války. Dobýt jej chtějí spojenci, aby se dostali dál do Německa. Tomu samozřejmě chtějí Němci zabránit. Jenže nemají už tolik sil, aby se ubránili, tak Hitler dá sám příkaz most zničit. Jenže na druhé straně, která je už dobytá spojenci, čeká na přejití přes most ještě 75 000 Němců. A co teď? Zničit most nebo nezničit? Most u Remagenu má vcelku jednoduchý, především přímočarý děj oproti jiným válečným filmům. Filmaři si dali záležet především na bojích a akčních scénách. Výprava je taktéž bohatá. Itálie a především most u Měchenic, kama projíždí posázavský Pacific. Koho by napadlo, že Američané tu za komančů budou něco takového točit. [3235. hodnocení, 142. komentář, 78%] (13.06.2021)

Výborný válečný film. Vždy si cením těch válečných filmů, v nichž jsou ukázány obě strany tak, že jedna nevyznívá jen jako ta jednoznačně nejhorší. Zde byli někteří nemečtí vojáci zobrazeni především jako lidé na jedné z válčících stran a ne jen jako krvelačné zrůdy. Navíc stupidní rozkazy, kvůli nimž byli obětovány lidské životy, nebyly vydávány pouze fanatickým Hitlerem, jak můžeme vidět právě v tomto filmu. Myslím, že Most u Remagenu je pro milovníky válečnýh filmů opravdu lahůdkou, a to jak díky hereckým výkonům, tak i dobré režii, kameře a hudbě. (22.09.2007)

Příběh nedobrovolného hrdinství, které si vynutila válečná léta - TA léta, za jejichž vlády se život a smrt probouzeli i ukládali ke spánku společně ... bok po boku. Neodděluje striktně černou a bílou - prostřednictvím prostého, nepřikrášleného vyprávění se snaží přiblížit všechno, čím procházeli vojáci na obou stranách fronty - včetně rozkazů, které musely být vyřčeny ... a naplněny, i když se dopředu nedalo říct, jestli přinesou kýžený výsledek. Ve své podstatě je to příběh velice opravdový ... a velice LIDSKÝ - navzdory dějinné epoše, o které pojednává ... jako vzpomínka na všechny padlé, kteří se jejího konce nedožili. (03.05.2015)

Podle mého názoru naprosto výjimečný válečný fim, především ojedinělým pokusem o realističnost a vyváženost přístupu jak k postavám, tak i k oběma protistranám. S takovým pojetím německých vojáků, civilního obyvatelstva i všeobecné morálky je ojedinělé setkat se i v dnešní době, nemluvě o éře let šedesátých a sedmdesátých, tak hojné na většinou řemeslně obstojné snímky. Film občas trochu ztrácí na konkrétních dramatických scénách, jež sice mohou být obecně dokonalé, ale vždy za nezanedbatelnou cenu přílišné okázalosti a výrazné povrchnosti, proto je možná někdy méně lepší než více. Další důležitou devizou jsou výborné herecké výkony, především mi v mysli hluboce utkvěl nervózní a nerozhodný obličej skvělého Roberta Vaughna. (25.11.2004)