Už je tady zas

„Četl jste mou knihu?“ – „Je tu těžko k dostání.“ Ač netknut předlohou a nalomen vlažnými recenzemi, na dílo s tak velkým potenciálem jsem se dost těšil. Po zhlédnutí však musím konstatovat, že film je krapet nevyrovnaný, a přesně takový byl i můj divácký dojem. Na jednu stranu mě hodně bavil, často jsem se smál (třeba u debaty o „plemenech“ či i té prvoplánovější parodie Pádu třetí říše), na druhou mi ovšem řada věcí moc vtipná nepřišla (krysí kulky…opravdu?), ale hlavně mi nevoněl znatelný (politicky korektní) přístup tvůrců snímku, který mě s různou intenzitou dráždil po celý film. Což se odráželo i v přelévání žánrů komedie a satiry, kdy jsem si místy docela přál, aby se film nesnažil plavat tak moc po oficiálním proudu (fakt, že šlo o německou produkci, tvůrcům občas viditelně svazoval ruce, netroufli si pak totiž tolik). To jde pocítit nejvíc v závěru, který vyzněl jak na politickou objednávku. Nicméně, na ty slabší 4* jsem si film přece jen ještě užil. „Proč dělat vtipy o cizincích? Když má někdo doma krysy, tak nevolá klauna, ale deratizéra.“ (13.07.2016)

Humor. Už je tady zas varuje: cesta diktátora je lemována sobectvím těch, kteří mu krátkozrace a prospěchářsky pomáhají na vrchol, dále slepotou, samolibostí a neschopností se aktivizovat u těch, kteří by tomu snad dokázali zabránit a marností těch, kteří tu show sledují tupě nebo sarkasticky s popcornem v ruce. Tato cesta je podle tvůrců v současném Německu mnohem přístupnější, než by si kde kdo (kdo?) dovolil předpokládat, zejména protože se zkrátka nelze vyrovnat s ve společností přítomnou nenávistí tím, že o této nenávisti zarytě mlčíme (opět ale nevím, zda taková tendence opravdu v Německu převažuje..?). Jen těžko by se mi oponovalo proti představě tvůrců, že vykastrovaná a výhradně na ose zisl-ztráta uvažující mainstreamová kultura by takovému procesu vtiskla (vtiskne?) bizarní - a komerčně úspěšné - vyznění. Jen je škoda, že bylo na úkor jiného obsahu tolik prostoru věnováno šokujícímu zjištění, že když lidé vidí Hitlera v roce 201X, tak se směji. No way. (29.08.2017)

Takže 3, 2, 1, teraz...Knihu jsem se dvakrát pokoušel rozposlouchat a dvakrát se mi to nepodařilo. Netuším, čím to mohlo být, nicméně tento snímek mi dal nový impulz, abych se o doposlouchání pokusil do třetice všeho dobrého. Kamerou i humorem mi to neskutečně připomínalo Borata. Při tomto typu humoru dostává moje bránice zabrat, takže z tohoto pohledu u mě panovala maximální spokojenost. Nejluxusnější byly záběry z ulic, kterých měly být údajně autentické. Z těchto záběrů u mě poté zvítězila Dolfíkova nadějně rozběhnutá kariéra portrétisty. Těžko odhadovat, do jaké míry se tvůrci inspirovali knihou a co dodali z vlastní zahrádky. Každopádně vzniklo dílo, které má mnohem hlubší dozvuk, než se leckomu může na první zhlédnutí zdát. První dvě třetiny je divák ponořen do víru legrácek, kde převládá černý humor a samozřejmě se objeví hromada rasistických vtípků, takže pokud jste například černoušek, radím nekoukat. Jako ve správném německém filmu, dojde samozřejmě i na mrtvého pejska. V poslední třetině, podezírám tvůrce, že zcela záměrně humor kamsi odcestuje. Vše začíná běžet na vážnější notě a je to bohužel takové lehoulince nezáživné. Vše ovšem vyvrcholí naprosto excelentním závěrem s výbornou pointou a velmi vysoko zdviženým ukazováčkem! Vhodné jak pro diváky milující kvalitní humor, tak i pro domácí filosofy - samouky. Z mého pohledu se jednalo o jedno velké překvapení, které je třeba hvězdičkově docenit. (21.04.2016)

Skvelá sonda do nemeckej spoločnosti. Krásna ukážka, že v podstate Hitler - neHitler, aj v dnešnej dobre by jeho názory mali veľký úspech. Stačí zvoliť správne a účinné slová a ono to pôjde, lebo ľudia sú ovce a sladké rečičky milujú. Budete sa diviť, koľko ľudí v Nemecku uvidíte hahlovať len pri pohľade na herca znázorňujúceho vodcu. Koľko ľudí len pri pár prudších rečiach o vlastenectve uznavlivo kýva hlavou a keby bola možnosť, hneď si svojho vodcu opakovane zvolia. Po vzhliadnutí filmu nadobudnete pocit, že ten Hitler, to nebola len dejinná náhoda, súbeh okolností. Ľudia majú proste radi svojich Hitlerov, nech je to už v akejkoľvek krajine. (09.06.2016)

,,Turci v Berlíně?!' Jak je to možné !? ' ---- Když jsem se o této komedii doslechl, pochopitelně jsem ji zatoužil vidět. Despekt u mne působilo jen to, že to točili Němci a jejich humor je někdy opravdu nehumorný. Po prvních rozpačitých minutách kdy jsem zjistil, že Adolfa hraje habán jehož podoba Hitlerovi moc neodpovídala, jsem se postupně nechal do tohoto žánrového mišmaše postupně vtáhnout a sledoval tu neskutečnou hru, kterou tvůrci rozehráli nejen s divákem, ale i s Němci kolem sebe. Hitler je ikona. Masový vrah, šílenec, jeden ze spolutvůrců myšlenky likvidace Židů a Slovanů. Je to ale zároveň osobnost, která Němcko zbrojením vytáhla z bídy hospodářské krize, osobnost za níž Německo se málem (naštěstí ne) stalo Třetí tisíciletou říší a kdy v čase nakloněné válečné štěstěny hranice Germánie sahaly od Norska po Rusko. Tak co zkusit tohoto jedince zhmotnit a přenést do dnešní doby? Do doby, kdy Německo tolikrát ofackované za holocaust otvírá brány každému a není schopno rozeznat, že se tím odsuzuje k záhubě. Do Německa zapleveleného politickými stranami a hromadami znechucených voličů, do Německa sociálních dávek nepřizpůsobivým placených nuceně pracující většinou... Za Hitlera nic takového nebylo, proto logicky jeho údiv budí úsměv. Cestuje s průvodcem po Německu a navštěvuje lidi. Zde se film stává reality show a divák v úžasu sleduje reakce běžných Němců na ulici. Někteří se smějí, někteří se s Hitlerem fotí, někteří hajlují, někteří jsou pobouřeni a někteří natvrdo říkají, že by za něj šli bojovat do nové války. Knihu jsem nečetl a po skončení filmu si nejsem úplně jist co nám tím autoři chtěli sdělit a jaké zrcadlo nám nastavili. Obraz Německa a jeho občanů 70 let po válce byl prapodivný. Řada Němců se k Adolfovi chovala jako k historické postavě a snad až jako k otci zakladateli... To jak Hitler tepal do uprchlíků mi od tvůrců přišlo odvážné, postupně jsem si ale uvědomil, že to není hlavním posláním filmu. Hlavní myšlenkou bylo, že i když jsme třeba se současnou situací nespokojeni a odmítáme inženýry z Afriky, musíme se mít setsakramentsky na pozoru před někým, kdo říká co chce lid slyšet, kdo má charisma, kdo umí mluvit a kdo by byl bez lidí nic. Mějme se na pozoru před novými Führery. * * * * (18.04.2016)