Bitva o Sevastopol

Rusové a válečný žánr zkrátka jde dohromady a funguje. Film o elitní ženské sniperce, která během 2. světové války zneškodní 309 nácků a divák pouze fandí a počítá padlé společně s hlavní hrdinkou. Akce je perfektní, sniper scény napínavé, nechybí i správná brutalita a solidní vizuál. Líbilo se mi to, byť scény mimo bitevní pole už tak poutavé nebyly. Highlight filmu je definitivně letecký nálet na ruské flotily. 70% (20.02.2016)

Bitka o Sevastopoľ sa medzi moje obľúbené vojnové filmy nezaradí. Tvorcovia sa snažili spraviť film na štýl Hollywoodu, no je v ňom až príliš veľa avantgardy a postmoderných vsuviek, až mi to príde, ako by sa na filme pričinil Jakubisko. Zároveň CGI efekty pripomínali lacné modelované alternatívy, ktoré bývajú použité vo vojnových dokumentoch a do životopisného filmu sedeli asi ako nanuková torta v saune. Posledným negatívom je pre mňa samotný názov snímku, ktorý vôbec neodzrkadľuje jeho charakter. Rád som sa dozvedel niečo nové, no nezhodujem sa s prevedením. (03.02.2019)

Pokud mimózní ruský název padá na vrub současným vřelým vztahům s Ukrajinou a snaze ukrást film Pavličenkové a naroubovat jej na město-hrdinu, pak jde o roztomile pitomý pokus bez šance na úspěch. Tohle je čistá sniper-biografie, s ohledem na místo původu velmi umírněná, protože si dovolí ignorovat lahůdky typu "…palbou z lehkého kulometu pobila celou desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem" (wikipedia.cz) a dost sebevědomá na to, aby většinu sdělila situací, nechala diváka si to přebrat po svém a nepodpírala se polopatistickými dialogy. Tvrdé jádro žánrových fanoušků, které si dělá čárku za každou ustřelenou hlavu, a na konci se nedopočítá čísla 309, si tu nepochybně zaslzí nad všemi ohavně zdržujícími civilními a melodramatickými scénami, ale za sebe hlásím – tenhle film si můj čas zasloužil. Bez ohledu na to, že Nepřítel před branami se mi líbil o chlup víc. (27.05.2015)

Drama o sovětské vojačce, které překvapí vizuální stránkou a technickým zpracováním, ale z hlediska té příběhové to celé působí jako naivní pohádka, což není pro válečné drama příliš dobrá vizitka. Nevím do jaké míry je to natočeno podle skutečnosti, ale pokud byla Ljudmila Pavličenková alespoň z půlky takovou zapálenou bojovnicí, jak jí líčí tento snímek, tak by si zasloužila mnohem lepší film, než kterým je tento. Každopádně těch pár bojových scén, které film nabízí, je natočeno velmi zručně a o to více mě mrzí ta nezáživná omáčka kolem, jelikož celá ta zápletka na pozadí tlačí kvalitu filmu hodně dolů. Moje hodnocení 55%. (06.05.2016)

Hned na první pohled se nabízí srovnání s Nepřítelem před branami. Opět geroj snajper, opět jakože souboj s německým protějškem, opět tu střílíme do německého spojaře :). Je toho samozřejmě víc, ale jeden musí chtít vidět. Jsou to navíc (IMHO) jen berličky. Podstatné je, že film jako celek nepůsobí úplně zle. Př. v případě Stalingradu jsem ml už pocit přeplácanosti (prostě "ruské až moc"). Tady se snaží držet zpátky (asi za to můžou ti Ukrajinci :)) a to filmu jen prospívá. Na druhou stranu musím také říct, že závěr mě nenadchnul. Přišel mi odfláknutý a "o ničem". Já sice chápu, že jde o film podle skutečné osoby (Ljudmila Pavličenková opravdu existovala), ale také to šlo se s tím malinko víc pomazlit. Co mi také z počátku vadilo bylo to přeskakování mezi třemi časovými rovinami během vyprávění. Baba vzpomíná na setkání ve kterém se vzpomíná (?). Celkově beru jako nadstandard. (02.06.2015)