Love

Nejlepší Gaspar, co jsem zatím viděl. Nebo asi nejčitelnější. Žádná zběsilá jízda typu Vejdi do prázdna, nebo psycho filmu Sám proti všem. Jenom láska a sex, sex a láska. Bouřlivý, milostný mnohúhelník, podložený výborným soundtrackem a velmi, velmi explicitními sexuálními scénami. Ale všechno to do sebe zapadá, takže se to bojím označit slovem porno, i když to vlastně porno je. Ale zabalené do opravdového příběhu, jakých je kolem nás jistě spousta. Takže za mě spokojenost a hodně veliká. Skoro pět. (09.12.2015)

Na Love jsem se těšila. A teď jsem přinejmenším rozladěná a zklamaná. Porno schované pod rouškou výtvarné hry, hry s obrazem a kompozicemi, filosofie a rádoby příběhu? Takhle nějak na mě Love s odstupem několika hodin působí. Nic proti pornu. Dívám se. A ráda. Ale zjišťuji, že filmová hra na porno mě nebaví. Love byla dvou a čtvrt hodinová nuda, kterou by šlo sestříhat do patnácti minut, a pak by to asi bylo zajímavé. Mělo by to spád a napětí. Takhle to bylo jen neskutečně zdlouhavé a rozvláčné. A nepomohlo ani to, že drahý ležel vedle mě a... (25.11.2015)

Film, který mi byl jednu dobu protivný tím, jak se o něm pořád někde psalo a skoro se před tím nedalo schovat. Přičemž všichni stále přežvykovali to samé - údajnou kontroverzi plynoucí z otevřených sexuálních scén, jimiž se má film vlamovat do hájemství pornografie, a do omrzení to zde řeší i většina zdejších komentářů. Osobně mi jsou podobné diskuse úplně ukradené a přijde mi uhozené řešit, zda LOVE je či není porno - jako by to na věci něco (z)měnilo; v kinech se každoročně objeví spousta skvělých filmů, které proplují distribucí téměř nepovšimnuty, a tady se věnuje taková pozornost filmu, který - v roce 2015 - staví na tom, že chce milostný vztah "ukázat se vším všudy", kristebože, jako by si to nikdo nedokázal domyslet, jako by i poslední tabu musela být zborcena, jako by nešlo natočit film, který se bez všech těch ejakulací a felací neobejde! Celý ten humbuk nějak nechápu, přijde mi to jako úplně umělá bouře ve sklenici vody - vydávat v kontextu současné přesexualizované filmové produkce nějaký film, který zašel ve svém naturalizmu trochu možná trochu dál než ostatní, za nějakou filmovou událost, nedejbože skandál.. pche! Když jsem si teď film pustil - po několika měsících od jeho premiéry, kdy se na něj už zase skoro zapomnělo, zjistil jsem, že podle mě za pozornost moc nestojí - i když odhlédnu od své rostoucí averze k filmům o tom, jak kluk potkal holku a zase ji ztratil - nějak jsem zde nenašel nějaký výrazný závan filmařské invence nebo důvod, proč by tenhle film stál za návštěvu kina. Viděl jsem lepší vztahová dramata i lepší artové filmy o lásce (namátkou mi z paměti tanou mé oblíbené filmy Snílci či Stvořeni pro lásku - zvlášť ti SNÍLCI podle mě strčí LOVE dost do kapsy). Film mi přišel neuvěřitelně nudný, postavy mi byly nesympatické, a celé jsem to dokoukal jen s největším sebezapřením. Osobně nemám problém se řadit k lidem, kteří tento film považují za vyumělkovaný, falešný a prázdný art vystavěný na efekt. Lidi v kině si u takového filmu musí podle mě připadat trapně (pokud předem nevědí, do čeho jdou), a osobně doufám, že se z filmů tohoto typu nestane nový trend - už jenom z jeho plakátu se mi vždy chtělo zvracet. P. S. Nechápu, proč zde mají všichni bobra. Pokud se tím chtěl režisér vymezit proti "umělosti" klasického "depilovaného" porna, dosáhl podle mě přesně opaku, jeho film na mě i kvůli tomu působí neobyčejně odtažitě od reálného života - lidé ve věku, v jakém jsou filmoví hrdinové LOVE, se podle mě tam dole v naprosté většině vyholují (nebo to aspoň nějak upravují). Vůbec mám tak nějak podezření, že pokud je něco pro sex v artových filmech typické, je to nadobyčejný výskyt bobrů, které ale jaksi neodpovídají vlastní zkušenosti z praxe, jestli rozumíte, ehm. (30.01.2016)

Je vskutku umění mít odvahu s něčím takovým oblažovat kina. Fanatici na festivalu asi zbaští leccos, ale já se potím až na patách z myšlenky, že bych na tuhle ultrapíčovinu šel do kina na třidé. Pěkný prsa, a občas i kamera. Film patrně pro hluchoněmé, protože i přes zesílený zvuk se tam skoro pořád šeptá a není nic slyšet. Retrospektiva, jedinej skutečně anglicky mluvící člověk (ten moula) a všechny ty kravky v krkolomném střihu mi byli nejprve ukradení, pak jsem je začal nenávidět. A režiséra taky, protože 130 minut života si vzít jen tak nedám. (12.12.2015)

Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (20.12.2015)