Love

Gasparovo čestné místo v mé nepočetné posvátné lóži oblíbených režisérů prozatím odložím. Tento snímek je audio vizuální orgasmus, ale bohužel nic víc. Z filmů Sám proti všem a Vejdi do prázdna jsem si stříkal do trenek a nějakou dobu hořel tužbou si Gasparovo jméno vytetovat na svoje nejcennější místo na těle. Fuj, mám na mysli své srdce, ty hovado. Bohužel Love není srovnatelně komplexní film, neboť jak název napovídá, tak se točí kolem jedné jediné věci - kolem lásky. Zde byl zřejmě největší nesoulad s mým vkusem. Vztahy, láska a sex jsou nesmírně důležité části našich životů a patří tedy i do filmů. Bohužel mě téměř nikdy neukojí snímek jehož součástí jsou jen a pouze vztahy - a to je případ přesně tohoto filmu. Konkrétně sledujeme všechny fáze nesmírně toxického vztahu dvou nezdravě zamilovaných jedinců, kteří věrní své zamilovanosti dělají velmi iracionální rozhodnutí, kterými si přikládají polénka pod kotel, ve kterém se nevědomky rochní. Snímek je velmi otevřený, a to dokonce do té míry, že hlavní focus je upírán více na plodník hlavního hrdiny, než na ostatní dění. Něžná pohlaví by měla zvolit sledování na velmi velké televizi či plátně, aby vůbec bylo co k vidění, neboť na výbavě hlavního hrdiny se hodně šetřilo a v některých polohách mohl snad jen jemně šimrat rodidla žen a jejich prožitek na plátně jen stěží mohl souviset s realitou. Vlastně by snímek mohl vyjít i jako sbírka povídek s názvem "Příběhy ze života běžného penisu". Taktéž se musím přiznat k tomu, že jsem se jaksi nedovedl naladit na vlnu snímku, neboť nedokážu chovat nějakou hlubokou empatii a lítost nad osudem člověka, který si bez jakéhokoli cizího zavinění vlastní blbostí posere život, když hoří neukojitelným nutkání neustále ochutnávat plody ze zahrady poznání a následně brečí nad rozlitým mlékem. K takovým lidem necítím soucit, ale hluboké pohrdání. Zde sledujeme (bez přehánění) více než polovinu snímku to - jak hlavní hrdina brečí - neskutečně mě to sralo a nebavilo. Dobrou shledávám asi jen poslední třetinu snímku, která měla konečně i jakýsi děj a došlo na odhalení některých motivací obou postav a až v této fázi bylo pro mě divácky možné si k nim začít budovat nějaký vztah. Při veškeré úctě, kterou ke Gasparovi chovám a spolehlivě mě přesvědčil, že je úžasný režisér s neuvěřitelnou schopností velmi trefně vyjadřovat emoce svých postav, musím nad tímto snímkem projevit značné zklamání, a to i přesto, že se bezpochyby jedná o režisérův nejosobnější a nejmilovanější film, a to nesoudím jen z toho, že půlku postav pojmenoval po sobě. [63 %] (20.05.2021)

Na Love jsem se těšila. A teď jsem přinejmenším rozladěná a zklamaná. Porno schované pod rouškou výtvarné hry, hry s obrazem a kompozicemi, filosofie a rádoby příběhu? Takhle nějak na mě Love s odstupem několika hodin působí. Nic proti pornu. Dívám se. A ráda. Ale zjišťuji, že filmová hra na porno mě nebaví. Love byla dvou a čtvrt hodinová nuda, kterou by šlo sestříhat do patnácti minut, a pak by to asi bylo zajímavé. Mělo by to spád a napětí. Takhle to bylo jen neskutečně zdlouhavé a rozvláčné. A nepomohlo ani to, že drahý ležel vedle mě a... (25.11.2015)

Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (20.12.2015)

Ach, ta láska... Dneska někoho šukovat záběrem na bimbase s frndou je těžká věc, když jenom za jedno odpoledne v kině potkáte tolik lulínů, že jich víc nevidí ani prostěholka za tejden. Že by to někoho vyprovokovalo se mi taky nezdá, i když pár dam 50+ se během projekce zvedlo a odešlo. Ale všechny se vrátily, tak co a kam asi šly dělat? Nedávno jsme tu měli eroťárnu o úchylech s bičíkama, teď je to pro změnu eroťárna s psychoušema na drogách. Na sex podle mýho gusta si v kině budu muset asi ještě chvilku počkat. Popřemejšlím, komu říct... (12.10.2015)

Dal som si cca 10 min takže bez hodnotenia. Ale to je nejaká sofistikovaná paródia na kinematografiu? Keď sa tam ozval šepkajúci hlas ako od Malicka a popisoval osudovo, že mu zvoní budík, tak som sa začal na plné hrdlo smiať a potom som to radšej vypol. Samozrejme toto prišlo po porno scéne s klasickou hudbou :) Podľa mňa si Noe robí srandu z cieľovky alebo je vážne diletant. (20.08.2018)