Love

Nejlepší Gaspar, co jsem zatím viděl. Nebo asi nejčitelnější. Žádná zběsilá jízda typu Vejdi do prázdna, nebo psycho filmu Sám proti všem. Jenom láska a sex, sex a láska. Bouřlivý, milostný mnohúhelník, podložený výborným soundtrackem a velmi, velmi explicitními sexuálními scénami. Ale všechno to do sebe zapadá, takže se to bojím označit slovem porno, i když to vlastně porno je. Ale zabalené do opravdového příběhu, jakých je kolem nás jistě spousta. Takže za mě spokojenost a hodně veliká. Skoro pět. (09.12.2015)

Láska je (a to zcela bez pochyby) úplně tím posledním filmem, na který byste se chtěli koukat po boku obou svých rodičů. Důkazem budiž hned první záběr a scéna s odhaleným pinďourem a svatyní obou hlavních představitelů, ve které je víc akce než ve všech dílech "geniální" trilogie Fifty Shades dohromady. Gaspar Noé se tentokrát nesnaží šokovat skrze násilí či drogy, spíše se pokouší o co nejnaturalističtější ztvárnění tělesné lásky mezi mladým Amíkem a sympatickou Francouzskou, které si dává záležet na pomalém tempu a melancholické atmosféře. Ta ovšem funguje jen občas. Utahanost je totiž největším zádrhelem celého snímku. On si teda Noé obecně dává se svými filmy dost načas, ovšem nutno říct, že díky skvělému stylu vyprávění a dobré atmosféře mu to často vychází, ale oproti jeho předchozím snímkům tu těch hluchých míst bylo o něco více. Pro snímek celkově to ale není nic zničujícího, stále to je velice podmanivá podívaná, která vám velice výstižně odprezentuje sexuální vztah mezi dvěma zamilovanými lidmi. A tím výstižně opravdu myslím to, že uvidíte všechno. Je to v podstatě jako kdybyste si pustili nějaký péčko, akorát s určitou charakteristickou filmovou osou a ne příliš veselým příběhem. Před herci smekám. Kdybych byl začínajícím hercem a při mém prvním filmu a scéně by mi režisér řekl, abych si sundal kalhoty a trenky, protože chce v detailu natočit mé přirození, asi bych to zabalil. Lepší 3* (19.03.2019)

Ani kontroverzia, ani hlbší myšlienkový prínos. Vyumelkovaná estetika sexu s priliehavo zvolenou muzikou zlyháva na opakovateľnosti scén. A tak nudu repetície neoživí ani swingers párty ani pozvanie transsexuála do postele. Ústredná myšlienka filmu je veľmi prostá. Odvodená od odlišných očakávaní a správaní sa muža a ženy vo vzťahu. Mužovi nerobí žiaden problém spávať s desiatkami (stovkami, záleží na jeho šikovnosti a potencii) iných žien. Popritom rovnako intenzívne milovať jednu a tú istú ženu. A vracať sa do hrejivého prístavu večnej lásky, akoby sa nič nestalo. Žena toto vníma ako problém.Napriek jej úvodným proklamáciám o otvorenosti vzťahu a hovorení si o všetkom. Po zistení mužových záletov nasleduje zmätenie, proti-nevera ako pomsta, útek do drôg, alkoholu, únik zo vzťahu. Samozrejme, výnimky existujú, ako všade, princíp zostáva. Tu sa vzťah zamotal v nesprávny moment prasknutia prezervatívu - hrdinovi praskol pri nesprávnej žene, plod začal rásť v nesprávnom brušku. A tým sa, už i tak rúcajúci, vzťah definitívne pochoval. Film Láska predstavuje z väčšej časti pitvanie sa v zlyhaniach a utešujúcich spomienkach na doby, keď bolo fajn. Pozitíva iste sú. Ako vždy u Gaspara elegantne nakrútené scény. Dokonalé zladenie s hudbou. Ruchy použité tak, aby zdôrazňovali náladu scény. Prvýkrát ukázaný rimming na plátne áčkového filmu. Niekoľko presných postrehov o povahe vzťahov. Prežívanie emócií podmienené užívaním drôg (tentoraz marihuana, kokaín, extáza). Nuž a zaujímavé je, že hoci obaja hlavní hrdinovia boli umelci, zo svojho umenia, okrem umenia fyzickej lásky neukázali, ale že vôbec nič. Vyšli z umeleckého prázdna, prešli intenzívnym obdobím zamilovanosti, aby sa vrátili do prázdna. (28.06.2020)

Za mě určitě nejlepší Gaspar Noé. Bavili mě tu odkazy na SÁM PROTI VŠEM (velké titulky i Murphyho komentáře), vyumělkovaná kontroverznost, která tu vlastně není, bavila mě přirozeně zobrazená erotika i Satieho hudba jako hlavní téma. Jen bych tomu sundal zhruba 20 minut a bylo by to za plných pět. Kdo chce vidět na svoji dobu skutečně kontroverzní erotický film o milostné závislosti by si měl pustit AI NO CORRIDA. (13.11.2015)

Není to nic revolučního a v dnešní době už ani zvláště kontroverzního, ale proč by taky mělo být? Pořád je to jenom klasická "amour fou", viděná milionkrát v jiných, nejen francouzských filmech, takže hledat tady mermomocí cosi echt nového a šokujícího, jenom protože vyhajpovaný Noé, je nesmysl. Love se dá hodnotit v podstatě pouze v rámci Noého vlastního, v realitě neukotveného světa, kde svítí jenom rudé světlo a stříhá se výhradně poskočnými střihy - v rámci tohoto světa je to jeho jasně nejlepší, nejucelenější a nejzábavnější film, kde si konečně všechno sedlo na to správné místo. A i kdyby nebyl, tak už jen estetické kvality Aomi Muyock a geniální využití skladby Maggot Brain od Funkadelic to posunují mnohem výše, než většinu letošní festivalové tvorby. (19.09.2015)