Mallory

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)

Drsný život s drogami jaký známe z filmu Katka si příliš nezadá s tím, jak může být drsný bez nich. Místo ovací a poplácávání po rameni, které feťáci očekávají, když konečně v životě dělají všechno správně, přichází každodenní šeď, obstrukce a lhostejnost. Stokrát bych se už na místě Mallory vrátila k heráku. (27.05.2018)

Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". (26.01.2018)

dulezita prace. ta mallory ma dar slova a hezky popisuje sve pocity. popis pocitu narkomana byl hodne vybornej. ta zenska vubec neni / nebyla blba a byla i sarkasticky vtipna. . uvidim po besede, po filmu... .....................................................................Dobrý večer, moc se omlouvám, že ruším a doufám, že jsem alespoň trefila tu správnou adresu... Dnes jsme byli se školou na filmu Mallory a mě i další spolužáky film a celkově Miroslava Neradová jako osobnost hluboce poznamenala a chováme k ní větší respekt než k celému učitelskému sboru dohromady. Bohužel jsme po představení již nemohli déle zůstat, ale velice bychom chtěli Mallory vyjádřit úctu, ocenit její odvahu, sílu a postoj, jaký má k životu. Rozhodli jsme se, že bychom jí napsali, ale ne email, nýbrž dopis, jako ona psala Jiřímu Bartoškovi. Bohužel však již 2h brouzdám po internetu a nenašla jsem jediný kontakt, ani tu emailovou adresu, s kterou bychom se popřípadě spokojili... Což samozřejmě chápu a také moc dobře vím, jak moc je tohle intimní informace, která by se neměla nikomu sdělovat, ale i tak si troufám vás, kdyby to jen trochu šlo, poprosit o nějaký kontakt na Mallory... Udělalo by nám to obrovskou radost a byla by pro nás čest Mallory napsat :) Předem vám moc děkuji a přeji příjemný zbytek večera. Šárka Knížková, V6.A, Gymnázium Dr. Randy (28.01.2016)