Mallory

Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. (14.12.2016)

Neumím hodnotit film a hlavní protagonistku zvlášť. Vlastně si ani nemyslím, že je to v případě časosběrů Heleny Třeštíkové, jejichž autorství z valné části jeden neví komu předně připsa, na místě. Budu tudíž osobní důsledně a mám něco na adresu blazeovaných pisálků se srdcem na pravém místě, vedoucím řeči o sebeurčení, vině a schopnosti něco se sebou dělat: Kdo z vás by se dokázal s takovou vervou jako Mallory pustit do úklidu směťáku, na kterém vám nezbývá než bydlet? Kdo z nás sráčů na Mallory má?! Respekt všem, kteří statečně bojují, Heleně a v neposlední řadě Jiřímu Bartoškovi, prvnímu profesionálnímu herci, který (ne)vystupuje ve filmu Heleny Třeštíkové. Fuck off ouřednice (nejen) na byťáku a všichni ti blokující zákon o sociálním bydlení. (06.08.2017)

Viděla jsem o Mallory i první díl, kdy se jí narodil syn a ona skončila s heroinem. Líbil se mi. Toto "pokračování" je také velmi dobré a přináší spoustu nových momentů. Setkání s Jiřím Bartoškou, několik dalších nevydařených vztahů, neustálý boj o možnost bydlet, arogance úředníků, problémy se zaměstnáním. Obdivovala jsem Mallory, že se i přes mnoho dalších facek od života k drogám nevrátila. Jak sama v dokumentu říká: Bez drog jsem nahá a cítím se jako v pasti. Snad studium dokončila a věnuje se nové, perspektivní profesi. Dokument hodnotím jako velmi dobrý. (23.01.2016)

„Je to sice príma, že osmej rok abstinuju, ale…“ Pokud lidi typu Mallory rezolutně odsuzujete a nejste schopni k nim projevit kapku soucitu (ala podělali si to sami, tak ať teď nebrečí), nemá smysl se na film dívat. Jestliže k nim ovšem dokážete pocítit alespoň trochu empatie, pak si nejspíš Mallory oblíbíte. Tedy film i hlavní hrdinku. Protože ta se rozhodla dostat se z toho a bojovat dál. A když pak vidíte, jak se potýká s absurdní byrokracií na úřadech (někdo si vezme dovolenou a hotovo, vymalováno…kolik jako toho volna, do háje, mají?), marně shání práci (nekonečný maratón s mizivou šancí na úspěch) a přitom to i přes dílčí pocity beznaděje překonává a jede dál…no, já osobně Mallory zkrátka fandil. I když v žádném případě ne bez výhrad. Protože co se týče výběru partnerů, za to si mohla čistě sama a v tomto ohledu ji litovat nelze. Jinak míra (ne)vměšování Třeštíkové mi přišla tak akorát, technická stránka filmu je (vzhledem ke způsobu natáčení) také slušná, snad jen ten zvuk mohl být o něco lepší. Celkově to vidím na solidní 4*. (13.07.2016)

Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". (26.01.2018)