Koza

Odměřená kamera funguje jako pojistka proti exploataci chudoby, jaké se dopouštějí tvůrci jiných sociálních dramat. Obrazy bídy, ve které Koza žije, navíc nikdy nepodbarvuje patetická hudba. Kromě úsečných replik typu „Nežúvaj, žer,“ slyšíme jenom zesílené ruchy prostředí. Nejlépe je pak neochota dělat z příběhu boxera vracejícího se do hry působivou podívanou patrná ve snímání zápasů v celcích, s kamerou daleko od boxerů. Oproti filmům jako Zuřící býk, v nichž se ocitáme přímo v ringu, zde kamera zůstává netečně stát vpovzdálí a k boxerům se postupně nepřibližuje. ___ Někdy je větší pozornost než vlastnímu zápasu věnována divákům, žijícím zjevně v lepších podmínkách než Koza. S tím souvisí další odchylka od konvencí boxerských dramat. Tělo tady nepředstavuje průběžně zdokonalovaný bojový nástroj, ale objekt exploatace o hodnotě pár stovek eur. Sebedestrukce za peníze druhých je rámováno jako činnost stejně málo důstojná jako sběr starého železa, čímž je nepřímo podtrháváno Kozovo sociální vyloučení. Jeho izolovanost, zřejmá i v tom, že jej v záběru zpravidla vidíme osamoceného, ještě zesílí v jiném jazykovém prostředí. Anglicky dokáže sotva napočítat do pěti, natož aby vedl smysluplnou konverzaci. ___ Oproti Cestě ven ale Koza nebojuje proti systému a jeho romský původ není přímo tematizován. Je takzvaně „out of sync“ se zbytkem společnosti a světem boxu. Chybí mu síla, mazanost i bezohlednost druhých. Díky tomu jde o existenciální příběh muže, který se jakž takž naučil přežít v daných podmínkách (třeba díky sběru a prodeji železa), ale zároveň je už tak dlouho z formy, že okolní svět nemá šanci dohnat. Neustále zůstává o několik metrů pozadu: vícekrát jej vidíme utíkat za jedoucím automobilem, jednou nestihne přívoz a musí čekat na další. ___ Z iluze, že sledujeme neinscenované situace, nás jen občas vytrhne scéna, ve které se Baláž snaží sdělit to, co mu předepisuje scénář. Jeho neschopnost vžít se do předepsané role odhaluje limity metody rozostřující hranici mezi dokumentárním a hraným filmem. Ostrochovský si ale Balážových hereckých rezerv zřejmě byl vědom a namísto něj nechává co nejvíce promlouvat obrazy. ___ Jakkoli je strukturou „zápas-jízda autem/trénink-zápas“ úmyslně monotónní (stejně jako samotné boxování), dokáže Koza udržet diváckou pozornost odtajňováním informací z hrdinovy minulosti přibližně v desetiminutových intervalech a upozorňováním na Balážův průběžně se zhoršující zdravotní stav. Protagonista se nám svou přezdívkou z titulu filmu představí až téměř po půlhodině filmu, když lakonicky pronese „Volajú ma Koza.“ Podobně se teprve postupně a jakoby mimoděk ze strohých konverzací dozvídáme o tom, že Nikolka je Kozova nevlastní dcera (a proto by chtěl vlastní dítě) nebo že jej vychovávala babička, která ho krmila kozím mlékem (a odtud ta přezdívka). Semknutá struktura ale zároveň nevede k tomu, že by film působil jako pečlivě vysoustružený konstrukt, který jen naplňuje dopředu daný plán. Situace odpovídají charakterizaci postav a přirozeně vyplývají z vnějších podmínek, čemuž napomáhá i přítomnost nahodile působících událostí, s nimiž se ve vyprávění dále nepracuje (svezení a okradení stopařky). ___ Koza je filmem uspokojivé stylistické čistoty, který se nevydává na dosud neprozkoumané území a svým sdělením ani provedením nebere dech, ale bez přehnaných ohledů může být poměřován s festivalovou tvorbou jiných evropských zemí, což je nakonec největší vítězství Kozy-filmu i (za dlouhou dobu) Kozy-boxera. 65% (05.11.2015) (méně) (více)