Temná strana dveří

Bílá západní kráva má po smrti syna v Indii spirituální náladu a při seanci, kdy se ním naposledy setká udělá jednu jedinou posranou věc, kterou jí bylo řečeno, že dělat nemá. Následkem toho začne hodina naplněná nervozními smyčci, proloženými sem tam nějakým tím buch, bás, říz, abyste se jakože lekli, protože takhle se dneska dělá horor. Jedné odlesky kvality přinese akorát Aja na produkční sesli, a to v podobě dvou masek a čísla na Javiera Boteta. Zbytek naprosto splachovací. (13.06.2016)

Další ghost story o paní, která zas udělala něco co neměla. Nevybočující duchařina, který svým kolegům nedělá ostudu, ale nepřináší do žánru nic nového a drží se zajetého standartu jak u lekaček, tak u příběhu. Snímek si drží fajn temnou atmosféru, kterou ale nedokáže využít a nejspíš se o to ani nesnaží. Film se aspoň rychle rozjíždí a stejně rychle končí. Hlavní zlá postava nemá šanci jakkoliv vyděsit a tak zůstává nevyužita. Jako jednohubka fajn, ale nic víc nečekejte. (22.03.2017)

Nemôžeme sa čudovať Marii, že tie dvere otvorila, veď ktorý rodič by odolal tomu pokušeniu, ešte raz vidieť svoje dieťa, nehladiac na následky? A tie veru prišli... Ústredná pointa bola teda celkom zaujímavá, len škoda, že sa nerozvinula do čohosi pútavejšieho a atmosfericky dusivejšieho. Čo sa týka hororových prvkov, tiež sa mohlo trocha pridať a nehrať všetko len na pár vydarených ľakačiek a niekoľko pôsobivejších záberov. Hlavný bubák bol fajnový, dobre urobený, ale mohlo ho tam byť viac. Celkovo však aj napriek tomu, že išlo vo veľkej miere o indický snímok (čo ja moc nemusím) tak som celkom spokojný, strata času to určite nie je. 65/100 (02.06.2016)

Johannes Roberts mně dokázal vyrazit dech svým 47 Meters Down, Temnou stranou dveří to bohužel nedokázal zopakovat, přestože nepůsobí úplně bezradně a jisté řemeslné kvality uznávám. Svým dějem mě však nedokázal zaujmout, navíc těmi duchařinami jsem už opravdu přesycen. (24.09.2016)

30 %. Nepochopím takéto horory. Takýchto režisérov. Takýchto scenáristov. Takýchto producentov. Proste nepochopím resp. ODMIETAM pochopiť, ako je možné, že v roku 2016 niekto - ktokoľvek! – príde s TAK zastaranými spôsobmi strašenia (napr. nočné mory, z ktorých sa hrdinka s výkrikom strhne zo sna). Sú to veci, ktoré ako hororový fanúšik ODMIETAM akceptovať. Vlastne ma až mierne uráža, že sa dodnes nájde filmár, ktorý cíti nutkavú vnútornú potrebu použiť ich. Iste, ak to použijete raz za čas, v správny čas a na správnom mieste, prečo nie. Problém Temnej strany dvier (názov je jedným z mála plusov) je v tom, že takmer nijaký iný spôsob strašenia nepoužíva! A azda nemusím dodávať, že už po polhodine to začne byť značne únavné, otravné a rozčuľujúce. Zaujalo ma umiestnenie príbehu do Indie a „rukový démon“, ale nedajte sa oklamať, to všetko sú len drobnosti, ktoré nemajú takmer žiadny vplyv na výsledok. Režisér Johannes Roberts kedysi nakrútil drsné F, ale následne sa znemožnil kúskom Storage 24 a teraz pribudol ďalší dôkaz toho, že rozhodne nie je tvorcom, ktorého hororovú kariéru treba sledovať. Najviac ma prekvapilo, že toto nudné, predvídateľné a mdlé béčko produkoval Alexandre Aja. (12.12.2016)