Sloní píseň

Jako kočka a myš. Ale kdo je vlastně kdo? A jaká je pravda? Xavier Dolan zde rozehrává fenomenální herecký koncert; Michael v jeho podání není prvoplánový blázen, ale frustrovaný a talentovaný mystifikátor, který velice rychle získá převahu nad danou situací, nad dr. Greenem i nad sebou samým. Šokující závěr poskytuje odpověď na mnohé události, předcházející osudovému setkání titulních hrdinů. Kromě jiného film disponuje nebývale fešným vizuálem, který je dílem vynikajícího kanadského kameramana Pierra Gilla. (05.10.2015)

*** a půl. Sloní píseň je prvním filmem, v němž jsem poznala Xaviera Dolana. Zajímavý a zároveň netuctově krásný. S Brucem Greenwoodem tu spolu rozehrávají hru na kočku a na myš, v níž není tak docela jasné, kdo je kdo. Snímek si jakoby ponechává odstup v přístupu k hlavním charakterům postav, pacienta a terapeuta. Nechává zavřené dveře před jejich minulostí, nevydává se na "hloubkový" průzkum jejich povah, nechává postavám jejich tajemství. Takže divák o nich neví vlastně téměř vůbec nic. Nevíme, co má Michael za chorobu a o tom, co se stalo v životě Dr. Greena víme jen základní informace. Jejich diskuse je zajímavá, podnětná a člověk jen přemýšlí, kdo nakonec "vyhraje." Zhruba po hodině děje nabere film spád, situace se vyostřuje a začíná nabírat nečekané obrátky, stabilita obou postav se najednou začíná bortit a konec je opravdu nečekaný. Osobitý snímek, který rychle uběhl a rozhodně stojí za zhlédnutí. (24.01.2016)

Snad poprvé mám pocit, že mi Xavier Dolan přišel ve filmu zajímavej. Neměl jsem na něj čuch a co mi od něj Cinemax nabídl, tak většinou to stálo za vyliž kapsu. Sloní píseň je ale trošku jiné kafe. Xavier tu sice hraje pošahance, což mu není vůbec cizí. Evidentně je to takovej ten typ extravagantního buzny (nic proti nim nemám), co na sebe rád poukazuje. Na druhou stranu ale musím říct, že si vytvořil tak děsně zajímavou postavu, že každou další minutou nebudete tušit, co si pro diváka připraví. Hra na kočku a myš, jak uvedl uživatel Marthos, je v tomto případě naprosto vystihující. Všichni jsou tu totiž docela do počtu a Xavier si se všemi doslova vytírá prdel. Musím říct, že jsem opravdu překvapen. Xavier hraje nejenom zajímavou postavu, ale dokonce se nachází v docela smysluplném příběhu. Věřte, že to není pravidlem. (30.11.2015)

"Myšičko myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš!" I tak by se dala pojmout děj tohoto na první pohled nenápadného snímku, který se honosí slušným hereckým obsazením a námětem, i když je fakt, že filmů o narušených lidech hrajících psychologické hry už bylo nespočet. Hlavním kamenem úrazu je jistá zmatenost na poli scénáře, jelikož se chvílemi ona "hra na kočku a myš" ztrácela v prázdnu a osobně musím říct, že jsem očekával nejspíš větší wow-efekt na závěr. Ve výsledku průměrně natočený thriller, ze kterého se dalo určitě vytěžit více. (08.02.2016)

Čekal jsem více promyšlený děj a čekal jsem nějakou pořádnou atmosféru, jenže ani jedno z toho se nedostavilo, protože děj byl docela jednoduchý a většinu času ten film byl docela nudný. Hlavně teda první polovina, která mě bavila minimálně. V té druhé se to naštěstí trochu zlepšilo, ale i tak z toho filmu mám strašně průměrný dojem. Fakt tomu chybí nějaká atmosféra, lépe promyšlené dialogy, i nějaký náročnější děj by se tam hodil nebo by tam mohlo být aspoň něco, co by z toho udělalo víc, než jen průměrný film, na který člověk možná i rychle zapomene, jelikož ze svého žánru nijak nevybočuje. Sice to moc blbé není, natočené je to taky dobře a konec to mělo dobrý, ale i tak se to nad průměr nedostane... Slabé 3* (05.05.2020)