Nikdy nejsme sami

Tak tady to šlo nějak mimo mě. Film mi přišel o ničem a zbytečně natahovaný prázdnem. Přepínání z barev do černobíla sem nepochopil. Postavy nebyly špatné, ale chtělo by to víc tlačit na pilu a využít je. Závěr s chlapci docela silný, škoda že to nebylo víc rozvinuto. Náznak potenciálu tam byl, bohužel zůstal nevyužit. (22.03.2018)

Další reklamní snímek o šťastné české společnosti. 1) Jakkoli příběhy o sockách a loserech rád nemám, ironický kukuč a nadhled tohoto snímku mě dostal. 2) Některé detaily jsou nezapomenutelné. Na neustálý hluk projíždějících kamiónů, Rodena zkoumajícího vlastní výkaly či Hanušovo bydlení vzpomínám i po několika dnech. 3) Vynikající, troufám si říci, scénář 49letého Petra Václava (i režie), působivá atmosféra a realistický pohled na některé z nás jsou hlavní pozitiva díla. 4) Nechápu změny černobílý versus barevný film. (13.08.2018)

Něco jako Díra u Hanušovic, ale bohužel ještě s řidším příběhem, jde spíš o koláž scének s postavami, které jsou hořkými karikaturami skutečných lidí. Naštěstí jsou scény dost vtipné, aby se to dalo přežít. Zejména tedy neskutečně odporný buran v podání Karla Rodena nebo jeho soused, typický "slušný Čech" a salónní (či spíše obývákový) revolucionář, co nenávidí všechno a všechny a plánuje nastolit nový světový řád (internetové diskuse na "alternativním zpravodajství" a Novinkách jsou jich plné). Z dalších postav stojí za zmínku romská šlapka v autentickém podání neherečky Klaudie Dudové (ta se pro tuto roli narodila!) či chlapec, kterého fascinují mrtvá zvířátka. Forma filmu je zbytečně do sebe zahleděná a Petr Václav se zbytečně připravuje o publikum. Vtipně to ilustruje diskuse s režisérem po filmu. Některé kusy filmu jsou černobílé a Petr Václav se po filmu strašně divil, že nikdo z diváků v sále nepochopil, proč tomu tak bylo (takže: když postava cítí vášeň, je film barevný. Jste hloupí, že jste to nepoznali!! :) ) (28.03.2016)

Trochu povrchně film shrnu jako typickou festivalovou depku. Průnik asi sedmi soukromých pekel plných strachu a negace kdesi v severočeském pohraničí. Závěr sice prosvětluje pár paprsků naděje, ale jinak je film koktejlem absolutního zmaru. Řemeslně je snímek zvládnutý bez chyby, zdobí ho skvělé herecké výkony (Roden!, Dudová), jen na osobní rovině mi toto nereálně realistické drama nic neříká. Nevím, proč vzniklo. Silnější dvě hvězdy. (07.07.2016)

Tak tomu říkám dokonalé načasování. Film byl evidentně natočen jako křečovitá snaha vyřídit si účty s těmi, kteří nesdílejí radost z ovoce, jež nám přináší všeobjímající láska k budování multikulturní společnosti. Jenže než se takový film stihne natočit, společenská situace a dění kolem nás dojde do takového stádia, že filmaři stojí před rozhodnutím, zda vůbec něco takového pustit do kin, protože proti tomuto bylo takové nasazení seriálu Gottwald na konci 80. let jen úsměvnou epizodkou. Tvůrci se snažili vytvořit karikaturu jakéhosi čecháčkovského burana, ale facka, která přilétla zpátky při pohledu na dění u našich západních multikulturně obohacených přátel, přináší takový kabát z ostudy, že v něm budou muset všichni zúčastnění chodit zahalení až do konce svých kariér, aby nemuseli čelit škodolibým úšklebkům. A legrace je, že s časem to bude gradovat. (06.04.2016)