Taboo

Londýn začátku 19. století má coby hlavní město vzkvétající říše, nad kterou nezapadá slunce, to nejlepší ještě před sebou, ale už tehdy je přes dočasné potíže napoleonských válek vnímán jako centrum intrik, které rozhodují o stavu tehdejšího světa. Zároveň je to místo, kde nikdo nemá jen jednoho pána. Až na Jamese Delaneyho, který slouží jen sám sobě, své pomstě a cestě za úspěchem. Jeho osudy se dají chápat jako příběh Monte Christa zbaveného noblesy a ušlechtilosti. Delaney je dobrodruh se špinavou minulostí, přítomností a budoucností, kterému nečiní žádný problém překračovat hranice zákona i dobové morálky a je obklopený spojenci ze dna společnosti, kterým takové móresy vyhovují. Seriálu se dá vytknout určitá sázka na cool styl, na efekt, ale zároveň přichází s tak zajímavou sebrankou na všech stranách konfliktu, s tak zajímavým dějem plným zvratů a s takovými charaktery, které jsou špinavé zvnějšku i zevnitř, že to seriálu rád odpustím. Herecké obsazení je luxusní, Tomu Hardymu role drsňáka, co si jde za svým, dokonale sedne a patří k zásadním rolím jeho kariéry. Bavil jsem se skvěle a zrovna u tohohle projektu bych byl rád, kdyby vzniklo smysluplné pokračování. Celkový dojem: 90 %. (01.04.2022)

Veliká paráda a ve výsledku mnohem lepší podívaná, než jsem čekal (a čekal jsem opravdu hodně). Vizuální žrádlo, úchvatná atmosféra (po téhle stránce je Taboo naprosto dokonalé), fantastické herecké výkony ve velkých i malých rolích, vynikající scénář, tempo, které utíká mnohem víc, než by jste možná čekali, snad ani jeden nudný moment... Prostě další seriálové zlato, které je prostě perfektní. Hmmmující Tom Hardy je parádní, John Keziah Delaney je rozhodně jeden z nejzajímavějších seriálových charakterů za hodně dlouho dobu, což je v rámci jeho postavy skutečně neuvěřitelné, ale já si po pár týdnech mnohem víc pamatuju tu úžasnou atmosféru a všechno to kolem – kameru, režii, hudbu... Vtahující, strhující, úchvatné. Taboo rozhodně stojí za to, hned z kraje roku jeden z nejzajímavějších seriálových počinů. Velikých a silných 100% a velmi se těším na druhou sérii. (26.04.2017)

S01: Asi nedejte na blábolení notorických čůráčků o absenci děje a podobně, prostě někomu to temno/ špína/ Hardy/ černohumor sedne, někomu ne. Děj je rozhodně o něčem - hezky vybarvuje bájnou (zlo)Východoindickou společnost, zhruba pět dílů to nabírá obrátky a poslední tři se semele. Nebýt tolika srandy tak je to depresivní, často se tomu vytýká přílišná one man show, je tu ale spousta skvělých více či méně sviňských vedlejších postav (zvlášť "pěkný" je Gatiss jako ohyzdný prasečí princ regent) a silně vystupuje samo prostředí bahenního low-life Londýna počátku 19. století. Takhle má vypadat dějepis, sem s druhou sezonou někde v zámoří. "I wish Tom Hardy would speak up a bit sometimes." Hmm :D 90% (28.02.2017)

Jelikož mi to bylo doporučeno jako zajímavý horor, což v žádném případě není, odkládal jsem to, velice pomalu jsem se do děje dostával a několik epizod tak sledoval s náležitými odstupy. Nakonec uplynul bezmála rok, než jsem se prokousal ke konci. No a jsem opravdu překvapen. Jedná se totiž o bezkonkurenční a velice temné drama, jež posunul minimálně ještě o jednu úroveň výše, sám protagonista Tom Hardy. Ten se zhostil role drsného, zachmuřeného a životem zoceleného muže s mimořádnou vervou a přestože od něj nejčastěji uslyšíte jen vrčivé hmmm, je velice inteligentní a dokáže s lidmi manipulovat. O tom je vlastně i celý příběh, v němž on sám kráčí na velmi tenkém ledě a s vidinou ohromného zisku, vytváří rozbroje mezi Anglickým králem, Američany a v té době velice mocnou Východoindickou společností. Tak se jeho životní situace obrací v každém druhém díle o 180 stupňů, přičemž se s ním spojil a nebo ho chtěl zavraždit snad každý. Obzvláště ke konci jsem si seriál nesmírně zamiloval a teď nezbývá, než čekat, že snad někdy budu rok sledovat i tu druhou sérii. 86% (06.04.2023)

Čekal jsem vizuálně výraznou řádně špinavou do estetiky gotického horroru stylizovanou komorní atmosférickou depku zdůrazněnou Maxem Richterem, která bude zdánlivě o ničem, ale pod povrchem z ní bude cítit podprahová "conradovská" tenze. A kterou se zakaboněný po pomstě prahnoucí a pikle kující Hardy promručí od titulků k titulkům (a nesklouzne do parodie sebe sama), podporován britským divadelním výkvětem (především pak Jonathanem Prycem samozřejmě). Což je přesně to, co jsem dostal. Problém je, že to má materiál na výtečnou čtyřdílnou minisérii a nikoli na osm hodinových jednotvárných epizod. Není problém v pomalém tempu. Problém je že se tvůrcům naprosto nedaří délku ospravedlnit, ovšem zároveň se nedá říci, že by vyloženě nudili. Stále v každé epizodě nabídnou dostatek kvality (krom výše zmíněného je v každé epizodě hned několik fenomenálních scén), aby se našel pádný důvod k puštění další epizody. Otázkou je, zda to stačí; speciálně když se to ve finále dostane přesně do bodu, který divák očekává od první epizody. | S1: 3/5 | (12.01.2017)