Hollarovi

Hollarovi je těžké hodnotit. Na jednu stranu to sice určitě má svá pozitiva, jako příjemné, nenudící zpracování, sympatické a výrazné postavy, obsazené opravdu skvělými herci, sem tam fajn scéna, a to ať už dramatického, tak toho odlehčenějšího ražení, přirozeně znějící dialogy a v podstatě i celý ten příběh, který je tak obyčejný, až je to vlastně milý. Ovšem na druhou stranu, Hollarovi disponují i pěknou řádkou negativ, a mohu začít klidně hned tím, čím jsem skončil u pozitiv, a to u příběhu, který sice i přes svou jednoduchost a obyčejnost může sice dostat diváka do takové zmiňované příjemné pohodičky, zároveň ale ta obyčejnost a v podstatě i nenápaditost toho příběhu je právě až natolik obyčejná, že může zároveň dost často působit i zcela nezáživně a nezajímavě. Dále tu pak musím určitě zmínit naprostou nefunkčnost emocí, a to včetně samotného závěru, který je měl bez pochyb vyvolat, ale rozhodně se mu to minimálně u mě nepovedlo a naopak to na mě působilo až spíš takovým prvoplánovitým dojmem, který toho příliš nepřinesl. Celkově tomu pak chybí i cokoliv výraznějšího, poutavějšího, či jakkoliv jinak působivějšího a já tak vlastně ani ve finále nakonec nevím, komu a z jakého důvodu bych mohl, či měl Hollarovi vůbec doporučit, takže sice času stráveného ve společnosti této rodiny vyloženě nelituji, zároveň ale jelikož ve mně tato podívaná prakticky vůbec ani nic nezanechala, tak je opravdu těžké ji hodnotit nějak lépe. (16.01.2023)

Moc pěkná oddechovka, na nedělní poledne jako dělaná. Všeho tak akorát, no možná spíš přesně tak akorát, aby to nepřesáhlo hranici, kdy by to bylo moc bláznivé a přiblblé a moc sladkobolné a dojemné. Navíc klobouk dolů, vypadá to, že si Margo Martindale opravdu nechává oholit hlavu a nesnížila se k nalepovací plešce, která i z rukou hollywoodských maskérů vždycky působí blbě (a pokud ne, tak je to zatím nejlépe namaskovaná pleška, co jsem kdy viděla). (01.01.2017)

Druhý celovečerný film J. Krasinskiho dopadlo dobre. Cez chorobu matky sa postupne odkryjú osobné problémy a tváre démonov všetkých členov rodiny. Každý má svoje problémy – mali by sme si navzájom pomáhať, hlavne keď sme jedna rodina! Osobné hodnotenie: 75% (***) (10.01.2017)

Rodinná dráma, kde sa zbytočne netlačí na pílu, čo bolo mimochodom najväčšou prednosťou filmu. No zároveň mi celý dejový rámec prišiel taký obyčajný, viacmenej priemerný. Miestami to bola naozaj trochu nuda, hoci to malo aj viacero silných momentov či ironických poznámok. Ale napríklad tá vetva s Johnovou bývalou Gwen a zdravotným asistentom Charliem tam nehrala akosi vôbec žiadnu rolu, a okrem tej návštevy sa to nijako ďalej nevyvíjalo (čo som práve myslel, že tam by mohlo dôjsť aj k nejakej ďalšej zápletke). Na druhú stranu tie rodinné vzťahy v rámci Hollerovcov boli obstojnou kostrou celého príbehu, vďaka ktorej film neupadal do podpriemernosti, takže 3*. (03.01.2017)

S takovým hereckým ansámblem se přece jen dalo předvést trochu víc, než nám tvůrci ukazují. Krasinski není špatný herec, ale jako režisér si vzal látku, která se na první pohled tváří jako taková jistota, která bude odlehčená, ale nakonec to není jistota, není to dobrá komedie a spíše se to blíží ztrátě času. (03.10.2017)