Rodinný film

"Pomalu a klidně" je momentálně heslo nesoucí se naším životem se 4,5letým synkem. To "klidně" si asi umíte představit, když se něco nedaří. Rodinný film mi tím pádem sedl do noty. Jsem dost nadšená pomalým tempem, žádnými zbytečnosti v dialozích a absencí velkých emočních scén, příjemná kamera, výtvarně velmi příjemná šeď skvěle navozující tu správnou atmosféru. Vlastně mi lehce připomínal Rodinný film nějaké severské drama. Ota byl výbornej, ale na můj vkus se právě v těchto scénách moc tlačilo na pilu, nejspíš proto, aby bylo jasný i jinak naladěnému divákovi než jsem já, co to vlastně má znamenat. Ale nejsem si jistá, zda právě tito film docení :-) )známá to viděla a říkala, že vůbec nechápe proč takový film vůbec vzniknul:-) ). Já, ale byla opravdu spokojená, téměř nadšená.... (24.02.2016)

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)

Moderní festivalový film. Svým chladným minimalistickým stylem možná až příliš připomínající severskou kinematografii, Omerzu nicméně dokázal svému rodinnému dramatu vtisknout pevný svébytný tvar, který jednoznačně vyčnívá nad současnou českou produkcí. Realismus, civilní herecké výkony a, co nejlépe, příběh, který dokáže vydolovat emoce i překvapení. (15.01.2017)

Ač dobře rozumím potřebě dostat na plátno tolik chladu a měl jsem tudíž protentokrát racionální důvod přenést se přes tzv. civilní herectví, strojené texty dialogů i šedivý digitální obraz, za celou dobu jsem se neoprostil od pocitu, že koukám na šplhounský famácký absolvenťák v absurdně, neživotně přepychových kulisách, snažící se pojednávat velká témata bez adekvátní životní zkušenosti nebo aspoň představivosti. Ale za vší tou sterilitou jako by se bojácně schovával člověk s planoucím srdcem, který by mohl mít na to natočit něco opravdového, až pro něj ztratí důležitost „bytí filmařem“ a naplno se ponoří do filmování (jestli ho do té doby nesemele malý český kinematografický mlýnek). (05.08.2016)

Jestli si pan režisér chtěl natočit dětské porno, spletl si trochu škatulky a parketu. Artovými střihy a záběry se dětské porno netočí. Jinak bych chtěl vidět dětičky někde kdovíkde (taky jste měli problém zjistit, jestli odletěli rodiče, nebo děti?), jak si k obědu popíjejí víno, jezdí nazí ve výtahu... (pro jaké rodiny je vlastně film určen? Pro horních deset tisíc?) A rodiče pak v pohodě na jachtě skypují rovněž nazí... Takže možná i gerontofilní porno... Osobně si myslím, že režisér by měl navštívit svého psychologa a sexuologa a nezatahovat do svých problémů diváky. Kašlu mu na ně. (16.04.2017)