BoJack Horseman

In this terrifying world, all we have are the connections that we make. I navzdory notně rozpačitému rozjezdu, kdy si to hledá ksicht a humor se často láme přes koleno, se z toho postupně vyklube (od šestého dílu první série jde kvalita nahoru, ale onen kultovní/kvalitativní status „must see“ si to vysloužilo až od jejího závěru dále), černý kůň (ha ha ha) mezi animovanými seriály určenými výhradně pro dospělého neupjatého diváka, který neočekává, že mu tvůrci budou servírovat to samé v bleděmodrém epizodu za epizodou, sérií za sérií. Humor tu sice je (značně specifický, stavícím na hláškách, necpaný do popředí a díky absurdnosti toho všeho rozhodně ne pro každého) v množství větším než velkém, ale první housle hraje dramatická linie, která nebere ohledy na nikoho; tedy ani na postavy a rozhodně ne na diváka. Má to souvislý děj a plně to stojí na vývoji všech charakterů. Nastavují se satirická společenská zrcadla a celé je to spojeno každodenním přežíváním vyhořelého kdysi slavného narcistického koně (I´m not always the best at being not terrible.) s nepěknou krizí středního věku, který pro cynickou hlášku nikdy nejde daleko, je tak trochu nihilista se sklony k depresi, úzkostem a alkoholismu, sebezničující náturou a neutuchající zoufalou niterní touhou po uznání/přijetí. A to tak dobře (a mnohem lépe než třeba takové Californication/Koalafirnication či Mad Meni, ke kterým to má nejen hlavní postavou zdaleka nejblíže), že je třeba bez jakékoli nadsázky mluvit o regulérní (a především zdařilé) quality TV spíše než o komediálně-satiristické skopičině (což nemyslím jako urážku, naopak) typu Ricka a Mortyho. Nic jiného v historii televize nespojuje tak umně absurdní (meta)humor s brutální nepěknou upřímností o vztazích nás všech. Navíc jde (i díky kongeniálnímu dabingu) o vůbec nejemotivnější seriál současnosti (konkurovat můžou snad jedině Leftovers); ano, jsou to emoce veskrze posmutnělé, plné nepříjemných pravd co nikdo nechce slyšet, nenaplněných snů, nikdy nevyřčených vět, depresivní, alkoholem opojené, ovšem vždy a v každém momentě do morku kostí reálné a ze života. Ano, i toho vašeho. A čert vem že jsou to emoce zprostředkované skrze animovanou antropomorfní zvěř. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 5/5 | (26.07.2016)

Po první sérii zvedám na plný počet. Objektivně se jedná sice na čtyři, nicméně při tomhle obsazení, naprosto parádní word play a celkově takového sympaticky podivného a vyšinutého vibe jaký mělo například i Ugly Americans, tady prostě nejde jinak. BoJack Horseman je pro mě solidním překvapením, které se rázem katapultovalo mezi oblíbené seriály a jsem zvědavý, s čím se tvůrci vytáhnou v druhé sérii. (12.09.2014)

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)

Tento seriál si žije naprosto svým životem. Pro mě naprostý unikát. Jednoduchá animace jen umocňuje. Na první pohled se to nezdá, ale ty dialogy jsou neskutečně hluboké. Fakt si užívám tento chytrý humor. A zvířecí postavy baví neskutečně. Za mě parádní nápad, který je ještě k tomu perfektně vytvořen. Končím druhou sérii a pokračuji dál! (25.01.2020)

Najväčší čurák-umelec od čias Charlieho Harpera a Hanka Moodyho. BoJack je vyhoretý samolúby parchant, ktorý mal v 90-tych rokoch priemerný rodinný sitcom a odvtedy z toho ako-tak prežíva. Bojí sa záväzkov, nemá štipku zodpovednosti a sarkazmom si kompenzuje traumy z detstva. Jo... a je to kôň. Animovaný. Seriál je tvrdá satira, nebojí sa vážnych tém a obaluje to do čierneho humoru. Celý tento projekt Netflixu je brutálne pošahaný hlavne skrz antropomorfné zvieratá, vďaka ktorým vznikajú nevídané situácie. (30.09.2018)