Fénix

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

Možná to znáte - přepnete program a zakoukáte se do filmu, který už chvíli běží. A nemůžete se odtrhnout. Až skončí, pustíte si ho znovu od začátku. Tak tohle je pro mě Fenix. Má přesně to znepokojující napětí, které vás přiková k obrazovce a nedovolí vám odejít. Presně ten formát, který mi vyhovuje - málo postav, ale dokonale vykreslených, konflik se rozehrává postupně, graduje a vyvrcholení přijde až na závěr. Pro mě dokonalé. (31.05.2017)

Tenhle film u mne narážel na nevěrohodnost zápletky i postav. Johnny je tu prostě za vola, jako jediný, kdo nepoznal vlastní manželku. Nelly sice vzpomínky na něj pomohly přežít koncentrák, ale tady se občas chová vyloženě jako puberťačka. A když už jsem čekal, k čemu jejich příběh autor dovede, přišly závěrečné titulky. Jakoby tenhle film držela nad vodou jenom Nina Hoss. (05.02.2020)

Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ (01.06.2017)

Vzhledem ke všemu, co jsem o tomhle filmu posledního půlroku poslouchal a vzhledem ke své zápletce, je až směšné říct, že 98 minut filmu je zbytečně dlouhých, a že by si Fénix snad i vystačil na poli krátkometrážním. Poté, co se totiž odehraje úvodní představení postav a všichni se setkají ve všemi, nestane se až do závěrečné scény v podstatě vůbec nic. A díky tomu působí i ona poslední "mind blowing" scéna úsměvně a levně. Fénix si hraje na artové Vertigo, ale všechny svoje karty, pokud vůbec nějaké má, vysází na stůl příliš brzy. 5/10 (18.02.2016)