Fénix

S hodnocením na mě ještě nechoďte. Snažím se tu absolutní vykonstruovanost příběhu, jemuž ani s přimhouřením obou očí nejde uvěřit, přejít jako uměleckou licenci, ostatně v to jistě tvůrci doufají. A pak je celý film skutečně velmi působivý, protože onen námět má něco do sebe. Stejně jako režie a herci. Vlastně všechno, co jsem viděl, mě nutí k tomu ten film mít rád, a já se tomu rád odevzdám, jenom prostě ta premisa na hraně směšnosti mi brzdí v tom se s filmem propojit. Ale třeba holt všem Němcům připadají Židi stejní, nebo co já vím... Vidím to přesto na čtyři hvězdy. (27.02.2015)

„…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2015)

Zápletka mi sice přišla přitažená za vlasy, ale v tomto případě účel světil prostředky, takže mě počáteční skepse celkem brzy opustila. Petzold rozehrál solidní komorní drama, kde byla Osvětim a poválečné německo jen kulisou pro příběh na téma "Za koho jsem vlastně byla vdaná?". Vyhovovala mi strohost i minimální tlak na emoce a Nina Hoss zahrála fantasticky, což je u této herečky vlastně standard. Vydařil se i konec, takže u mě panuje celková spokojenost. 80% (23.06.2016)

Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender (13.04.2018)

Christian Petzold je výtečný režisér, o tom není pochyb, po formální stránce je Fénix mistrně zvládnutý, mně ovšem vůbec nesednul obsah. Je možné, že jsem film viděl v nesprávném rozpoložení, protože komorní drama není zrovna žánr, na nějž se dá dívat kdykoli a za jakýchkoli okolností. Souhlasím, že Nina Hoss je pod Petzoldovým vedením opět vynikající, některé záběry jsou vyšperkované, konec je prvotřídní, přesto jsem se drahnou chvíli nudil a posouval děj v duchu dál. Škoda, Barbara pro mě byla silnějším zážitkem. (27.02.2015)