The Last of Us - Season 1

Z herní série The Last of Us (TLOU) se stala natolik populární a vlivná značka, že bylo otázkou času, kdy její duchovní otec Neil Druckmann, spojí sílu s nějakým streamovacím gigantem, aby svou vizi mohl adaptovat pro potřebu filmového média. Výsledkem spolupráce se společností HBO je devítidílný seriál. Jako člověk, který oba dva díly postapokalyptické herní série dokončil několikrát, si nyní říkám, zdali to v souvislosti s čerstvě zhlédnutým seriálem není spíše na škodu. Herní TLOU je v zásadě cestovním simulátorem, což obrazně řečeno platí i pro jeho televizní inkarnaci, včetně stěžejního příběhového pilíře. Parazitická houba napadne a následně ovládne mozky lidí, čímž způsobí apokalypsu globálních rozměrů. Čas trhne oponou a my poznáváme Joela (Pedro Pascal). Muž, který přežil, ale zároveň přišel o všechno. Druhou postavou je čtrnáctiletá Ellie (Bella Ramsey). Dívka zrozená v chaosu, pro niž je stará podoba světa jen sbírkou nažloutlé literatury, starých fotografií a vzpomínek vyprávěných pamětníky. Tyto povahově nesourodé postavy spolu musí putovat z bodu A do bodu B, a na cestě čelit různým překážkám. Díky prožitým hrůzám i střípkům nefalšované krásy, mezi nimi postupně vzniká citové pouto. Je jasné, že herní přímočarost a častý přísun akce, musel seriál něčím nahradit. Televizní TLOU tedy na hlavní dějovou kostru usilovně roubuje nové podzápletky nebo skrze flashbacky rozšiřuje vedlejší linie příběhu, nicméně výsledek je nevyvážený. Retrospektivní vsuvky mapující nástup apokalypsy pomáhají dotvořit komplexnost světa , ale jinak se spíše přešlapuje na místě. Zajímavé dějové segmenty jsou osekány na kost a méně podstatné výplně si pro sebe kradou celé epizody. Díky tomuto defektu se několik dílů táhne a finále je naopak uspěchané. Seriál nepříjemně překvapí i častým výskytem logických lapsů. Oplocený pozemek zkušeného preppera napadnou ozbrojení banditi. Místo toho aby se dotyčný schoval za nějaký kryt, stoupne si doprostřed otevřené ulice a začne střílet naslepo. Joel, chlap, který v postapokalyptickém prostředí strávil dvacet let života, dělá základní školácké chyby a činí neuvážená rozhodnutí. Chová se hlučně i když ví, že nepřítel je extrémně citliví na zvuk, nebo dorazí do perfektně vybaveného skladu zbraní odkud si vezme jednu pušku. Absurditu tohoto momentu ještě zvýrazňuje skutečnost, že má k dispozici pojízdné auto s úložným prostorem. Scenáristé občas přijdou se zajímavým nápadem, který sice okázale představí, ale více se k němu již nevrátí. Například originálně pojatou komunikací mezi houbou napadenými lidmi (alternativa zombií). Ostatně, jejich minimální výskyt citelně narušuje tolik potřebný pocit ohrožení, pocit strachu o hlavní postavy. Jakoby seriál nevěděl jestli se má striktně držet předlohy nebo kráčet vlastní cestou, což se kromě nevyváženého poměru mezi akcí a dramatem, týká rovněž osobnosti Joela. Je hezké, že jej autoři značně polidštili a vykreslili v rovině citlivého člověka se sklony k depresím. Tento krok ale bohužel vede k nesourodým kontrastům, protože když se má Joel náhle změnit v nelítostnou vražednou zbraň, je těžké tomu uvěřit. Se znalostí herní předlohy vyplouvají uvedené nedostatky zřetelněji napovrch, ale zatracovat kvůli tomu celý seriál, by určitě nebylo objektivní. Důvodů není málo. Výprava je na televizní poměry grandiózní, atmosféra ucházející, zásadní dějové zlomy ve většině případech fungují a herci jsou skvělí. Především chemie mezi ústřední dvojicí šlape na jedničku. TLOU si pozornost zaslouží, neboť působivá výprava a nadčasové poselství, které na svých bedrech nese, nezadusí ani nával scenáristických nedodělků a občasná nuda. Ideální volba pro ty, kteří se k herní předloze nikdy nedostanou, avšak výroky o televizní události roku, doporučuji brát s rezervou. (19.03.2023) (méně) (více)

11/10 – Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem byl z něčeho takhle nadšený, a bojím se, že už zase dlooouho něco takhle dokonalého neuvidím. Co se týče 2. série, tak predikce ukazují spíše až na rok 2025, takže čekání bude nekonečné a smrtonosně úmorné. Zvláště proto, že konec 1. řady mě naplnil nezměrnou frustrací a jsem z tragického vyvrcholení tak nešťastný, že se z něj budu vzpamatovávat ještě další týdny a možná i měsíce, kdykoli si na něj opět vzpomenu. Tohle možná nepůsobí jako nejvhodnější slova pochvaly, ale už jen to, že ve mně pouhý seriál dokázal vyvolat takovéhle emoce, o něčem vypovídá. Konkrétně tedy o vynikajícím scénáři, který realisticky vystihl atmosféru postapokalyptické Země a stejně jako bravurně detailně líčil charaktery a mental issues jednotlivých postav pomocí strohých dialogů, tak se nebál do vyprávění zakomponovat i nepatrnou špetku humoru, skrz který akorát více na diváka dolehne depresivní bezvýchodnost lidské otázky a zrovna tak se nesplašil v akčních sekvencích, jež jsou odvyprávěny s patřičným šarmem a až dechberoucí tělesností a fyzickou blízkostí, za což už ovšem patří velký obdiv i hercům, kameramanům, zvukařům, kostymérům, střihačům, všem 7 režisérům... a vůbec všem zúčastněným. No... možná už jste po přečtení předcházející elegie pochopili, že co se tohoto seriálu týče, tak se mnou nebude žádná rozumná řeč. Seriál The Last of Us se mi neuvěřitelně zažral pod kůži, a to hlavně díky skvěle napsaným, obsazeným a zahraným ústředním postavám Joela (Pedro Pascal) a Ellie (Bella Ramsey). Dynamika mezi nimi nemá chybu a způsobí, že si je šíleně zamilujete. Díky tomu vůbec nevadí, že se seriál nevydal hororovou cestou, jak mu někteří spílají, nýbrž to naopak jako zainteresovaný divák vítáte, protože jste vděčný za veškerý čas strávený s hlavními protagonisty, za každý jeden dialog, poznámku nebo komentář. Jejich postupné sbližování se bohatě vydá za přehršel zbytečných akčních / „hororových“ pasáží s nakaženými, který by navíc mohli rychle ztratit na děsivosti, kdyby jim bylo věnováno nadměrné množství screentimu, jak lze pěkně vidět na TWD, kde zprvu strašidelní zombíci během několika sérií rychle vyčpěli do otravně rutinních enpísíček, jejichž zabíjením se hrdinové můžou bavit, když zrovna vinou chatrného rozvleklého scénáře nemají co dělat. Ale to odbíhám. Zkrátka, jestli chcete vidět hromadu znetvořených krvežíznivých mutantů, které nějaký drsoň likviduje jednoho za druhým, běžte si zpátky k Živím mrtvým, otevřením této ČSFD stránky jste nedopatřením zavadili o kvalitní psychologický dramatický seriál, tedy seriál zcela nevyhovujícím vašim primitivním očekáváním. To asi ke kritice komorního filmařského přístupu k velkolepé cestě napříč světem Joela a Ellie. Nejvíce boje zakusí především jejich psychika, o to zajímavější je tento seriál. Ke kritice castingu nic nemám, byl úžasný, povedený a trefný, kdo to nevidí, anebo z nějakého důvodu vidět odmítá, pravděpodobně na to koukal ušima. Další věc, co bych chtěl vypíchnout, je detailní vyobrazení postapo světa, něco tak promakaného jsem v počinu se zombie tematikou jaktěživ neviděl. Opět úžasně odvedená práce, která musela stát spoustu, spoustu peněz a pevně věřím, že se jim to splatí. Nazvučené to bylo také bombasticky, myslím, že jsem si vypěstoval závislost na opening theme song. Jak si vyhráli s maskami Clickerů je také něco. Možná jediné zaškobrtnutí vidím ve vyvrcholení epizody strávené v městě vzbouřenců. /Spoiler/ Vyvalí se tu velké množství nakažených, jejichž design a vůbec celá tato akční sekvence mi připadala spíše neohrabaná a uspěchaná, jako by si tvůrci potřebovali něco odškrtnout a zase rychle pokračovat dál ve vyprávění. /Konec spoileru/ Obecně je seriál zdaleka nejsilnější na emocionální rovině, v akčních pasážích zejména s nakaženými někdy trochu klopýtá, jako by nebyl ve své kůži. Přesto mám ve výsledku i z nakažených velmi dobrý pocit, rozhodně vyvolávali strach. Verdikt: „Neuvěřitelná jízda!!!“ (18.03.2023) (méně) (více)