Elvíra Madiganová

Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg  a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat  v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog  : 70 % (26.05.2022)

Elvíře Madiganové jen pár strof Elisy Mercoeurové na ubrousek:: "Přišla jsem na slavnost života, na hostinu, / přisednout k poháru, a přesto posléze / nový host nepoznal tíživou kocovinu, / poslední, těžký díl na každém řetěze. // Ano, já věděla, že svícny hodokvasů / mizejí postupně, neshoří najednou, / viděla květiny, tu pomíjivou krásu, / popadat zvolna z hlav s tím, že se nezvednou. // Já směla rozpoznat na čelech stolovníků / prchavé záblesky smutku i naděje / a čekat s úsměvem nad střídou okamžiků, / že také svítání k západu dospěje. // Zkušenost platíme smutkem, jsme zadluženi, / a přesto slzami jsem neplatila, ne, / sled bezstarostných dnů, to bylo moje jmění: / jen květy z překrásných luk času trhané. // Já chtěla v životě jedno, žít krásným chvílím! / Šílet! A nikoli rozumně přemýšlet! / Co na tom, že mi dnes vyčítáš: prý se mýlím! / Tys nikdy nevěřil snům krásných mladých let! // Radíš mi, mateš mě, hovoříš bez ustání / o zítřku, ale co přinese, nevíš sám. / Až se nás optá smrt, co řekneme té paní? / Ty, o čem přemýšlíš, já zas, co prožívám. // Nazývej to, jak chceš, moudrost či poblouznění, / osudu nevrátím den ani hodinu! / Šťastni jsou všichni ti, jimž naposledy není / zatěžko s úsměvem opustit hostinu." (31.07.2017)

Nečekala jsem podmanivý příběh ani logiku v jednání postav, ale lyriku, snové obrazy a cit, na který se napojujete skrze vnímavost - k lásce, k umění, což je vlastně to samé. Takže jsem nemohla být zklamaná jako někteří diváci kolem. Elvira a Sixten žijí přítomným okamžikem, minulost a kontext si doplňujeme z novinových článků, reakcí lidí nebo návštěvy přítele (?). Volba osobního štěstí na úkor společenské odpovědnosti vede mladé lidi do záhuby, ale prchavé chvíle skutečného života namísto přežívání jim stojí za to. Pia Degermark tu byla opravdu unikavě krásná a křehká. Jako motýl. (22.01.2024)

Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % (16.02.2024)

A to čo bolo? Popravde, som z toho hrozne unavený. Film o dvoch zaľúbencoch, ktorí sa len tak láskyplne na seba pozerajú, cmučkajú, krásne si hrkútajú, sem tam nejaká výčitka, akrobatické vystúpenie na lane, prechádzky s piknikovým košíkom po lese.... no proste hrozne vyprázdnené a absolútne o ničom. Bez nápadu, ktorý by dej niekam posunul, bez gradácie vývinu udalostí a bez dramatizácie. Navyše mi tá romantika prišla ako len taký slon na hlinených nohách s nereálnymi základmi. Vyvstáva len kopec logických otázok typu ako: a prečo niekam neutiekli...? zahraničie?, žiaden boj o lásku?... to vážne stojí za to len tak sa vo dvojici bezprizorne potĺkať po lese a po lúkach a potom si vpáliť guľku do hlavy? Veď vravím... nereálne a totálne hlúpe. Pochybujem, že by sa niekto tak retardovaný našiel (i v tej dobe) a riešil celú situáciu tak ako tí dvaja. No proste nuda ako hrom, navyše hlúpa. Za zmienku stoja len kostýmy, slušná huba a tá pekná herečka, do ktorej by som sa zaľúbil aj ja :). Podpriemer. 40/100 (26.01.2018)