Dejte mi pokoj!

Okrem pár vtipných momentiek je to pre mňa trošku málo vyprofilovaná komédia. Mám pocit, že príbeh je trošku klišé (a asi to bolo aj klišé skôr, než to kedykoľvek niekto vymyslel). A jediné čo to môže zachrániť sú dobré fóry. Ale tých je tu akosi málo a mám pocit, že veľa vtipov sa snaží ísť veľmi jednoduchou cestou a mnoho vtipov sú možno celkom úsmevné, ale je tu málo miest, kde by som povedal, že som sa ozaj zasmial. Nábeh bol dobrý, ale potom to kdesi utrhlo niť. Furt som si hovoril, že by som sa mal smiať, no nevedel som prísť na to, prečo som sa nakoniec nezasmial. Jediné čo tu vyniká je asi záverečných 5 minút, ktoré skutočne fungujú a konečne dávajú filmu toho správneho ducha. Tie sa mi páčili. Pavel má pár dobrých momentiek, no inak ma to nejako komediálne nebralo. Čakal som viac lepšieho humoru a menej pocit, že už je to otrepané a staré. Hodnotenie: C (25.01.2017)

Pro mě "typická francouzská komedie", která se od začátku do konce nezastaví, ale nějako to není můj styl...Nemám ráda přehrávání a zbytečné "chyby", které aby člověk v životě skutečně udělal, tak by musel být extra idiot...Je tam toho sice málo (plno jiných těchto děl toho obsahuje, tak dvakrát více), ale i tak mi to stačilo. Clavier je super, ale zbytek osazenstva již ne...Přišlo mi to spíše trapné, ani jsem se nesmála, závěrečná scéna s otcem - ta byla ze všeho nejlepší a fakt mi to stačilo.... (22.11.2015)

Měli mu dát pouhou hodinu, aby si v klidu poslechl právě koupenou vinylovou desku. Ale ani to mu vlastní rodina a příjemní sousedé nedopřáli. Dostal jen spoustu stresových situací. Vtipná konverzačka kterou táhne výborný Christian Clavier a ani ostatní aktéři se nenechávají zahanbit. "Poláci chtít práci. Poláci dobrý na trubky." Bavila jsem se, zrelaxovala a co chtít v tomto předvánočním shonu víc. (22.12.2022)

Ovšem musí potit krev, protože pod názvem Dejte mi pokoj! se tají pouhá situační anekdota s prostým východiskem. Clavierův hrdina, dobře situovaný zubař, objeví na bleším trhu starou jazzovou desku, o níž léta snil. Těší se, jak si ji doma vychutná, ale hodina klidu (tak se film jmenuje v originále) mu není dopřána. Manželka i milenka si nutně chtějí promluvit, uklízečka zapíná vysavač, syn vede domů hordu uprchlíků, telefon věčně zvoní, výtah věčně nejezdí, řemeslníci buší do potrubí a sousedi na dveře. Prostě všechno se spikne, aby narušilo posvátný rituál s gramofonem.Divadelní původ z plátna vyloženě křičí, jako by se hra inscenovala pro televizní kameru, která z bytové dekorace skoro nevyjde dál než na chodbu. Obklopen typizovanými figurkami, musí Clavier stupňovat svou nedočkavost až k hysterii: „Jestli chceš žárlivou scénu, tak prosím, ale rychlou!“ Někdy ani nepotřebuje slova, stačí mu výraz tváře, když do bytu vtrhne celý dům na večírek nebo když na adresu údajného polského instalatéra slyší obhajobu: „Poláci prožili lágry, nikdy jim nemůžeme porozumět.“ Pár konverzačních jisker však ohňostroj nevykřesá, navíc se milostné aféry vlekle rozpitvávají a dětské oči běženců dojemně prolamují hrdinovo plakátové sobectví. V závěru žene text zubaře do vyloženě školácké morality, aby pochopil, co je v životě opravdu důležité. A to je celých osmdesát minut vzpomínky na časy, kdy francouzská komedie ještě znamenala pojem. (17.06.2020)

V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. (12.09.2019)