Dejte mi pokoj!

V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. (12.09.2019)

"Když jsem začal sbírat desky, řekl jsem si: Až si koupíš tuhle desku a v klidu si ji poslechneš ve svým obýváku, pak budeš, můj milý Micheli, šťastný muž." Jsem velký naivka, když si myslím, že by se po tomto nadšeném vyznání každá milující žena měla na hodinku vzdálit a umožnit svému muži nerušený poslech? Vždyť on by byl šťastný a své štěstí by pak přenesl i na ni. Jenže já evidentně jsem naivní, protože v životě jsem zažil něco podobného a taky mi to nevyšlo. Takže pojďme si promluvit o paroháčích, falešném synovi, debilní milence, netolerantní služce, polském instalatérovi z Portugalska a sousedech, kteří ještě netuší, že jednomu doktorovi mohou povolit nervy. Já jsem si to tedy moc neužil, protože jsem se v tom nešťastníkovi trošku viděl a taky jsem se cítil být oklamán, když jsem místo komedie dostal horor ze života. (27.01.2017)

Když jsem tady viděl hodnocení a přečet jsem si komentáře, tak jsem se původně na film ani nechtěl dívat. Většina lidí tu píše, že je to takový nic moc, ale já jsem se u toho teda výborně pobavil. Všechny ty bizarní situace a postavy jako levičáckej syn nebo "polskej" instalatér... Na 5 hvězd tomu něco chybí, ale pro mě to je rozhodně jedna z těch lepších konverzaček. Těch 79 minut uteklo jako voda. Po delší době zase jeden film, kterej mám chuť časem vidět znovu. Divim se, že to má tak špatný celkový hodnocení. (28.03.2019)

Měli mu dát pouhou hodinu, aby si v klidu poslechl právě koupenou vinylovou desku. Ale ani to mu vlastní rodina a příjemní sousedé nedopřáli. Dostal jen spoustu stresových situací. Vtipná konverzačka kterou táhne výborný Christian Clavier a ani ostatní aktéři se nenechávají zahanbit. "Poláci chtít práci. Poláci dobrý na trubky." Bavila jsem se, zrelaxovala a co chtít v tomto předvánočním shonu víc. (22.12.2022)

Ovšem musí potit krev, protože pod názvem Dejte mi pokoj! se tají pouhá situační anekdota s prostým východiskem. Clavierův hrdina, dobře situovaný zubař, objeví na bleším trhu starou jazzovou desku, o níž léta snil. Těší se, jak si ji doma vychutná, ale hodina klidu (tak se film jmenuje v originále) mu není dopřána. Manželka i milenka si nutně chtějí promluvit, uklízečka zapíná vysavač, syn vede domů hordu uprchlíků, telefon věčně zvoní, výtah věčně nejezdí, řemeslníci buší do potrubí a sousedi na dveře. Prostě všechno se spikne, aby narušilo posvátný rituál s gramofonem.Divadelní původ z plátna vyloženě křičí, jako by se hra inscenovala pro televizní kameru, která z bytové dekorace skoro nevyjde dál než na chodbu. Obklopen typizovanými figurkami, musí Clavier stupňovat svou nedočkavost až k hysterii: „Jestli chceš žárlivou scénu, tak prosím, ale rychlou!“ Někdy ani nepotřebuje slova, stačí mu výraz tváře, když do bytu vtrhne celý dům na večírek nebo když na adresu údajného polského instalatéra slyší obhajobu: „Poláci prožili lágry, nikdy jim nemůžeme porozumět.“ Pár konverzačních jisker však ohňostroj nevykřesá, navíc se milostné aféry vlekle rozpitvávají a dětské oči běženců dojemně prolamují hrdinovo plakátové sobectví. V závěru žene text zubaře do vyloženě školácké morality, aby pochopil, co je v životě opravdu důležité. A to je celých osmdesát minut vzpomínky na časy, kdy francouzská komedie ještě znamenala pojem. (17.06.2020)