Pád Londýna

Dle očekávání stejně tupé, laciné, opsané, nenápadité a tudíž nudné béčko jako jednička. I tady je solidní rozjezd, ale po pádu prezidentského vrtulníku to zase dojede na autopilota. Jinak je dvojka ještě více nepříjemně aktuální (v jedničce šlo o útok vedený ze Severní Koreje) a s touto kartou otevřeně hraje. O islámu sice nepadne ani zmínka, ale teroristé jsou tentokrát z Blízkého východu, útočí v evropské metropoli a když Butler s Eckhartem běhají po teroristickými útoky vylidněném a uzavřeném Londýně, nelze si nevzpomenout na Brusel. A jednočlenná armáda Butler, která teroristy killuje ve velkém (nejlépe nožem) a s patřičně cynickými hláškami na rtech, se tak stává podobně vítaným mstitelem a žehličem pošramoceného sebevědomí jako kdysi Rambo ve Vietnamu. (08.04.2016)

Odfláknutý a levný digitální bordel, kde si to Západořímská říše rozdá s Orientem. Zase a pořád stejně. Svalnatý a spravedlivý legionář zmaluje prdel slabému a podlému rachitikovi odněkud ze Zaserstánu. Jen škoda, že onen testosteronový obrázek západního bijce trochu bledne při pohledu na zženštilé metrosexuály v upnutých džínsech, s pěstěnými nehtíky a rozháraným cyklem. Ale co už, až sem přijdou (ne že by už necupitali) ti slabí potomci chovatelů koní, umlátíme je ipody. Stravitelná a velmi, opravdu velmi, nenáročná podívaná. (13.01.2018)

Tentokrát si americkej prezident jako každej správnej tramp vyrazí na vejlet do Anglie, aby tam spolu s nastávajícím tatínkem pobíháním po prázdnejch ulicích zachránili svět. Ideální film na lince Praha - Londýn a výborná reklama pro pobyťák v Británii. Miluju prostoduchou zábavu a moc mě baví vtipná filosofie, že štěstí naší planety leží v rukou politiků, ale tohle bylo tak přitažený za vlasy až jsem na konci měl chuť filmu koupit paruku. (27.03.2017)

Bylo by to zábavné, kdyby člověk tak nějak podvědomě netušil, že je to reálné. Pěkná akční jízda se v jistém momentu změní v další díl Ramba, což není na škodu. ,,A je to za námi.",,Pic!" Jo, neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil... Motohoničky, střílečky a výbuchy. Pravda, speciální efekty jsou velmi nevyvážené, devastace londýnských památek doslova laciná, ale čert to vem. Alespoň že filmový prezident je na rozdíl od skutečných sympaťák. Kdyby tak šlo vždy všechno vyřídit jako v závěru... Béčková jednohubka na sobotní podvečer. (04.02.2017)

Dobře infiltrovaní teroristé překvapí tajné služby a ve vysokém počtu uniformovaných britských policistů zasadí evropským politickým špičkám drtivý úder. Stokrát horší, než na který jsme byli doposud v reálu zvyklí. Londýn se otřásá v základech, ztráty na životech jsou vysoké, ale cíl je jinde: nejmocnější muž světa. Aneb jak si Amerika zase nevšímá svých věcí. Přejděme úsměvný fakt, že ve skutečnosti by se při takovém útoku objevily desítky agentů a bodyguardů (tady na prezidenta padají auta, on se zřítí s vrtulníkem a je v permanentním ohrožení), neřešme, že zas takhle blbě na tom tajné služby být nemůžou (podobný útok se nenaplánuje za dva večery, navíc o tom, jak se zlí pánové dostali v plánování tak dopředu, se nedozvíme zhola nic), neposmívejme se ani všem těm berličkám a tradičnímu vlasteneckému patosu. Když poprvé solidní řemeslník Antoine Fuqua testoval americkou nedotknutelnost, bylo to poměrně fajn a tenhle staromilský zážitek jsem si docela vychutnal. Prostě slušné akční retro s nekompromisním Gerardem Butlerem. Zkušenost v podobě Fuquy vystřídal Íránec Babak Najafi, sic nepolevil ve scénách, kdy Butler někoho láme vejpůl, střílí mu kulku do hlavy z minimální vzdálenosti nebo motorkáře posílá nekompromisně proti betonové zdi, ale z jeho strany jde jen o bezduché řemeslo, které se brzy okouká. Tlačíme na pilu, ale neumíme se pohybovat na hraně, necháme prezidenta Aarona Eckharta nuceně nadávat i pronášet patriotistické kraviny, necháme padat helikoptéry i budovy, ale zvlášť při nich se projeví relativně nízký rozpočet. Prostě v jednotlivostech fajn, ale celkově mě Fuqua bavil mnohem víc. Každopádně až bude ranař Butler příště bránit zdraví prezidenta, který si užívá třeba líbánky na francouzské riviéře, budu se těšit stejně. (18.04.2016)