Země nikoho

Úplně parádní okénko ukazující na absurdum jugoslávské války. Měl jsem velké štěstí, že jsem o filmu věděl pramálo, o to víc jsem se srdečně chlámal. Nečekejte žádnou velkou válku, rekvizitama budiž jeden zákop, ÓTéčko UnitedNations, tři modrý přílby, jedna mina a pár kalašnikovů. Film není čistou taškařicí, jež si utahuje z nesmyslnosti války na plnou hubu, ale naprosto vážným tónem je zde zobrazena realita, která prostě nutí k smíchu, resp. k politování. Já neváhám s plnou palbou, protože tahle pojetím typicky a nezaměnitelně evropská záležitost mě prostě odbourala. Doporučuju! (29.04.2014)

,,…PROTOŽE VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,TO NENÍ PRAVDA, VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,MY?“ … ,,ANO, TO VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,NE, TO VY, VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“… /// Satirickej pohled na jednu válku a důkaz, že její nesmyslnost může mít nejrůznější podobu. Přestože jsou nepřátelé spolu v jednom zákopu, nejde tady o psychologii či dokonce navázání přátelství, jde jen a pouze o zdůraznění absurdní situace celýho konfliktu, ve kterým svoji nezanedbatelnou roli sehráli i vojska OSN. Jednohubka, která je víc vtipná než válečná. Alespoň na první pohled… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy a na co bylo třeba vojáků UNPROFOR. 2.) Ležím na skákavý mině (a chce se mi srát). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ** (29.05.2013)

Ovlivněn motivem na filmovém plakátě a žánrovou škatulkou komedie, která u tohoto filmu na CSFD figuruje hned na prvním místě, jsem čekal v horším případě válečnou taškařici typu "Jak jsem vyhrál válku" a tom lepším satirickou sondu typu "Hlava XXII". Ale nakonec jsme se příliš nezasmál. Země nikoho neservíruje vtipné momenty, alespoň ne tehdy, pokud pod pojmem "vitpné" vidíte klasický situační či konverzační humor. Film vedený povedenou režií Borise Tanoviče kráčí téměř výhradně v satirické rovině, přičemž tato satira je prezentována velmi nenápadně; nic není zextremizováno a nepořádá se hon na absurdní situaci roku. Proto miřte jinam, vy, co čekáte Bosenskou švejkovinu, tohle je zajímavý a filmařsky povedený snímek, který se hořce pousmívá nad příčinami a množstvím nesmyslných vyústění válečných konfliktů, u kterého trochu zamrzí, že nepřínáší ani hutné emoce, ani žádné myšlenky. (08.12.2007)

Sterilný exportný film, ktorý by kľudne mohol byť napísaný a nakrútený nejuhoslovanom a výsledok by bol rovnaký. Minimum lokálnych referencií, prebytok expozičných dialógov a celkovo veľká miera štylizácie pre citlivého zahraničného diváka, ktorý sa bude cítiť strašne obohatený takouto divokou exotikou. Pod tým vylešteným pozlátkom sa už len nachádza priemerný divadelný film s pár fajn scénami (hlavne v úvode), ale inak šedý priemer. (07.04.2017)

Jeden z najabsurdnejších príbehov, s najväčším čiernym humorom a vynikajúco vystihnutou situáciou občianskej vojny v Juhoslávii. Túto vojnu asi najlepšie vystihuje rozhovor dvoch znepriatelených vojakov vo vojenskom bunkri. S pištoľou namierenou na nepriateľa sa pýtajú dôležité otázky. Kto začal vojnu? Kto sa odtrhol a rozbil krajinu? Kto zničil naše obce a vyvraždil našich ľudí? Vaše televízie ukazujú naše zničené obce a tvrdia, že sú vaše! A mnoho iných nezabudnuteľných viet, ktoré vám vlastne ukážu, že vina je na všetkých stranách rovnako, pretože jedni sa odtrhli a druhí sa rozbitiu bránili silou a neskôr to prerástlo do nenávisti, odplát, vyhladzovania a bojom o územia. Jedna z najnezmyselnejších vojen, je opísaná v pasívnej vojenskej snímke. Zo začiatku sa zdá nudná a bez významu, ale neskôr zaujme tvrdou satirou, popísaním úlohy mierových jednotiek v tejto vojne, ktoré vlastne len rozdávali humanitárnu pomoc a nezabránili krviprelievaniu, starali sa skôr o imidž v médiách a najlepšie sa ukázala bezcitnosť tých veliteľov z UNPROFOR, keď nechali umrieť vojaka v zemi nikoho, zavolali veliteľov jednotlivých znepriatelených strán, oklamali ich, aby zaútočili na seba a ten vojak zomrel a oni tak zahladili stopy a zároveň ho nechali zomrieť, čím skôr. Jeho smrť, ktorá nie je ukázaná, je asi jedna z najkrutejších, ktoré sa mu mohli prihodiť a pridala sa k tomu ešte tá situácia, keď potreboval ísť na "veľkú potrebu". Nemožnosť úniku toho vojaka, je aj metaforou na situáciu ľudí v tej dobe, žijúcich tam. A rozprávanie o tej blondíne vlastne ukazuje, aká je tá krajina malá, opäť aké tie bratovraždy boli nezmyselné a aj to, že je za hranicami, vlastne ukazuje na stratu občanov, stratu lások, stratu rokov života. Na záver by som dodal, že pre niekoho možno pacifistický snímok, pre mňa však snímok s vysokou vnútornou a skrytou hodnotou a významom. Zároveň by som rád dodal, že ani to bombardovanie v roku 1999 nebolo správne a tu zabili skôr civilistov, išlo o niečo iné a to mám popísané v komentári k dokumentu Ulúpené Kosovo. Mierové jednotky zlyhali podľa mňa už v rokoch 1990 a 1991. Ak by sa Juhoslávia rozdelila dohodou alebo zostala celistvá, nemuseli sa stať masakre ako v Srebrenici, Vukovare, Sarajeve, srbskej Krajine, Kosove, Macedónsku, či mnohé iné, tiež by nemuselo mať Srbsko jedno z najmenších území vo svojej histórii a mnoho iných zlých vecí a vlastne hlavne nemuselo prísť o život toľko desiatok tisíc ľudí. Tvrde absurdné, čierne, silné a skvelé! (13.04.2012)