Hlavní nádraží

Road movie, ve kterým hraje 60 letá unavená bába? To si asi těžko dovedem představit. A přesto Hlavní nádraží road movie je - a dobré. Dora a kluk k sobě výborně jdou a je fakt zábava je při jejich dobrodružstvích pozorovat. Člověk jim přeje, aby se jim povedlo dostat ve zdraví do cíle a také pohled na Brazílii všedních dnů bez pozlátka karnevalu v Riu je pro našince, který si furt stěžuje, co má a nemá, hodně zajímavý. (27.02.2016)

Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. (16.10.2016)

Hlavní nádraží je příběhem takřka archetypální nesourodé dvojice – malého nedůvěřivého dítěte, jehož nedůvěra je časem obměkčena, a starší nevrlé osoby, jež se ukáže býti mnohem „lidštější“. Známe to třeba z (Cassavetesovy i Lumetovy) Glorie. Anebo tak trochu i z Kolji. I v příběhu roztomile hubatého Josuy, jemuž tragicky zahyne matka, a postarší lživé, ale očividně dobrosrdečné Dory, jejíž jedinou společnicí je kamarádka Irena, je nám jasné, že ke sblížení nesourodé dvojice dojde. Film Waltera Sallese však vedle poněkud sentimentálního příběhu nabízí i možnost k zamyšlením takřka osudovým – jak důležité jsou životní jistoty a jak snadné je o ně přijít, jak neočekávaná jsou setkání a rozchody, jak intimní příběhy nabízí anonymně uniformní lidská sídla... (16.08.2005)

Hledání Ježíše v současné Brazílii. V zemi nedůvěry, ztracených jistot a lhostejnosti. Dokud nejde o život, zájem každého končí u jeho majetku. Čas tento stav změnit, vyrazit na cestu a během ní… pochopit. Hlavní nádraží odlišuje od někdy agresivně jiných filmů cinema novo (dozvuky kulturního šoku z Macunaímy) univerzální srozumitelnost, která pro někoho může splývat s podbízivostí. Salles klade nekomplikované otázky nekomplikovaným způsobem. Příběh je pro něj stěžejní. Svou rodnou zemi jako by objevoval společně s diváky a postavami, což má své opodstatnění, neboť dětství trávil v Evropě a studia v Kalifornii. Díky „průřezové“ povaze žánru road movie s ním procestujeme pěkný kus Brazílie. Z velkoměsta až na konec světa. Kulisy se mění, lidé méně. Nejsou šťastní, ale naději jim Salles neupírá. I když takový pohled na třetí svět vnímám jako naivní a nevěrohodný, rád jsme se na dvě hodiny nechal unést. 80% (24.05.2011)

Zdálo by se, že ohrané téma... Dítě polepšuje dospělého, ubohý sirotek a ženská, co nemá žádnou vnitřní morálku ani nic podobného, ale ohrané to nebylo. 1. herci jsou báječní, 2. Brazílie je drsná, krásná, krutá a barevná. 3. nečekejte klišé, i když ho vám tam budou nutit na každém rohu, tam kde ho budete čekat nejvíc, tam nebude. (23.11.2008)