Central do Brasil
Central do Brasil
Hlavná stanica
Central Station
Režie:
Walter SallesKamera:
Walter CarvalhoHrají:
Fernanda Montenegro, Vinícius de Oliveira, Marília Pêra, Othon Bastos, Matheus Nachtergaele, Caio Junqueira, Rita Assemany, Otávio Augusto, Harildo Deda (více)Obsahy(1)
Když vám ujede poslední vlak, najděte si někoho, koho můžete milovat! Brazilský Kolja se jmenuje Josué aneb road movie k věčným pravdám. Bývalá učitelka Dora si přivydělává jako příležitostná písařka na hlavním nádraží v Rio de Janeiru. Jejíma rukama projdou denně desítky dopisů, o jejichž napsání ji žádají lidé, kteří neumějí psát. Jednoho dne ji jedna zákaznice požádá, aby napsala dopis jejímu manželovi a otci chlapce, jehož má s sebou. Chvíli poté se stane Dora svědkem nehody: tuto ženu srazí auto a její synek zůstane na ulici sám. Chlapec se několik dní potuluje po nádraží, až se ho Dora nakonec ujme. Hodlá si přivydělat tím, že ho postoupí pokoutní agentuře obstarávající děti k adopci. Později však pocítí výčitky svědomí, unese chlapce z bytu překupníků a podstoupí s ním cestu za jeho pravým otcem. Ani Dora, ani chlapec nejsou zpočátku nadšeni jeden druhým, ale dlouhé a náročné putování postupně odbourává jejich předsudky a mezi oběma se začíná vytvářet pevné citové pouto... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. ()
Zdálo by se, že ohrané téma... Dítě polepšuje dospělého, ubohý sirotek a ženská, co nemá žádnou vnitřní morálku ani nic podobného, ale ohrané to nebylo. 1. herci jsou báječní, 2. Brazílie je drsná, krásná, krutá a barevná. 3. nečekejte klišé, i když ho vám tam budou nutit na každém rohu, tam kde ho budete čekat nejvíc, tam nebude. ()
Hledání Ježíše v současné Brazílii. V zemi nedůvěry, ztracených jistot a lhostejnosti. Dokud nejde o život, zájem každého končí u jeho majetku. Čas tento stav změnit, vyrazit na cestu a během ní… pochopit. Hlavní nádraží odlišuje od někdy agresivně jiných filmů cinema novo (dozvuky kulturního šoku z Macunaímy) univerzální srozumitelnost, která pro někoho může splývat s podbízivostí. Salles klade nekomplikované otázky nekomplikovaným způsobem. Příběh je pro něj stěžejní. Svou rodnou zemi jako by objevoval společně s diváky a postavami, což má své opodstatnění, neboť dětství trávil v Evropě a studia v Kalifornii. Díky „průřezové“ povaze žánru road movie s ním procestujeme pěkný kus Brazílie. Z velkoměsta až na konec světa. Kulisy se mění, lidé méně. Nejsou šťastní, ale naději jim Salles neupírá. I když takový pohled na třetí svět vnímám jako naivní a nevěrohodný, rád jsme se na dvě hodiny nechal unést. 80% ()
Hlavní nádraží je příběhem takřka archetypální nesourodé dvojice – malého nedůvěřivého dítěte, jehož nedůvěra je časem obměkčena, a starší nevrlé osoby, jež se ukáže býti mnohem „lidštější“. Známe to třeba z (Cassavetesovy i Lumetovy) Glorie. Anebo tak trochu i z Kolji. I v příběhu roztomile hubatého Josuy, jemuž tragicky zahyne matka, a postarší lživé, ale očividně dobrosrdečné Dory, jejíž jedinou společnicí je kamarádka Irena, je nám jasné, že ke sblížení nesourodé dvojice dojde. Film Waltera Sallese však vedle poněkud sentimentálního příběhu nabízí i možnost k zamyšlením takřka osudovým – jak důležité jsou životní jistoty a jak snadné je o ně přijít, jak neočekávaná jsou setkání a rozchody, jak intimní příběhy nabízí anonymně uniformní lidská sídla... ()
Pro publikum "západu" jeden z nejznámějších brazilských režisérů... zároveň však co do stylu nejkomerčnější. Uzavřený celistvým, však plochý a hladký přechází v chladný. Bohužel téměř vždy v záporném slova smyslu. Takový je pocit ze sallesových filmů. V Hlavním nádraží je i bolestně předvídatelný televizní zápletkou. Víme co, jde jen o to jak. ()
Reklama