Personal Shopper

Nevěděla jsem, co čekat, protože z traileru jsem si pamatovala velký kulový. Takže jsem to po pár minutách musela stopnout a přečíst si vlastně o co go. A ani z toho jsem nebyla moudrá. Tak jsem koukala dál. Kristen je prostě skvělá. I když je ve všech filmech furt stejná, tak ji miluju. Je tak neuvěřitelně charismatická, že utáhla celý film. Vlastně bylo jen pár minut z těch 105, kdy nebyla na obrazovce ona. A vůbec mě nepřestala bavit. A díky ní ani ten film. Duchařská linie byla pro mě celkem nečekaná, ale příjemná. Trošku chabší závěr, čekala jsem, kdo bude pachatel, ale napětí bylo udělané skvěle, takže samotnýzávěr to nesrazil natolik, aby mé nadšení opadlo. (06.05.2017)

Neříkám, že jde vyloženě o špatnej film ale je to(za mě) divnej film. Jde o takovej zvláštní žánrovej mix. Jak už je zde uváděno film balancuje někde mezi dramatem, thrillerem a mysteriózním hororem. I přestože Kristen Stewart zahrále celkem dobře vloženě mě tenhle film na prdel prostě neposadil. Lepší 2hězdy. (22.10.2023)

Od první do poslední chvilky osobní, hluboko pod kůží hlavní hrdinky. Ale tam veškerá intenzita končí. V introspektivní, až demonstrativně skromné vrstvě uzavřené nákupčí, v kouzlu obyčejnosti. Žánrové úkroky k duchům jsem nerozklíčoval doteď, dobrovolnou cestu pochybností směrem do zpráv s neznámým i přes nezpochybnitelnou sílu pak sám pro sebe odmítal. Ve chvíli, kdy se vystřelí palčivé příběhové otázky, bych se do oné jinakosti konečně pořádně dostal, ale zneklidňující nejednoznačnost odpovědí je při soustředěně pozvolném tempu až zbabělá a mělnění dosavadních point samým závěrem jakbysmet. Assayas dobrovolně zatáčí do slepé uličky těsně před cílem. (12.11.2018)

Assayas velmi důmyslně klame. Když vytvoří dramatickou nebo hororově děsivou scénu, která diváka napíná tradičním způsobem, tak ji utne a posune film jinam, protože tenhle druh působení jej nezajímá. Zajímá jej něco jiného – průřez různorodých, celkem nečekaných rovin, které se významově střetávají v nejistém prostoru. Způsob, jak pracuje v tomhle filmu s nadpřirozenem, mi - pro mě překvapivě - připomíná filmy Kyioshi Kurosawy (náznakovost v mizanscéně, nejistota interpretace a náhlý vpád jasnosti na hranici parodie, který je ovšem zvláštně děsivý). (12.01.2019)

Intimní studie samoty a odcizení v jiné zemi, která je jako taková mnohem děsivější, než duchařský rámec do něhož je zasazená. Olivier Assayas se noří a lehce šťouchá do společnosti, která žije ve stínu a postupně nahrazuje/vytlačuje lidský kontakt SMS/Messenger zprávami, díky čemuž se tak sama stává duchem bez reálných obrysů a tvarů. (25.03.2017)