Volání netvora: Příběh života

Na mix fantasy a rodinného dramatu snad až příliš těžké, depresivní a smutné. Děti pod patnáct let bych na to vůbec nebral - většina by se nudila, (citlivější) zbytek by z toho mohl mít náběh na menší trauma... Navíc to minimálně od poloviny zdánlivě směřuje k nějaké velké pointě ála Shyamalan, která by celému předchozímu ději dala hlubší smysl. Něco jako "pointa" sice skutečně dorazí, ale žádné šokující překvapení se určitě nekoná. A očekávanému citovému vydírání se film v závěru také bohužel nevyhne. Del Toro byl na konci Faunova labyrintu také tvrdý, ale přitom opravdu dojemný a navíc měl divák pocit, že je ten finiš svým (lehce zvrhlým) způsobem vlastně krásný a asi nejlepší možný... 60 % (03.04.2017)

Z pohľadu tých čo majú dosť rokov na to, aby boli ešte deťmi, no málo rokov aby boli dospelí, to bolo perfektné a inovatívne v mnohých smeroch. J.A. Bayona vie teda narábať s atmosférou, to treba uznať. Navyše len málokedy sa stáva, aby bola dráma so smutným námetom takto inteligentne kombinovaná s iným žánrom, v tomto prípade fantasy, takou rozprávkou pre staršie deti. Krásne potemnelý príbeh zahalený do jedinečnej atmosféry, v ktorom sa zrkadlí množstvo metafor a predobrazov zo života, na ktorých vyjavenie detskému svetu slúži práve tento rozprávkový motív. V tomto smere to bolo geniálne vymyslené. Poviem ti tri príbehy, štvrtý mi porozprávaš sám... Postaviť sa svojmu strachu a zdolať svojich démonov je náročné, ale je to nevyhnutné, pokiaľ sa chceme v živote niekam posunúť. Tak šikovne namiešaná dráma a fantasy sa vidí iba veľmi zriedka. (31.01.2017)

Nevěděl jsem, že rejža předtím natočil jen 2 filmy, ale za to moje oblíbené a to horor Sirotčinec a skvělý katastrofický film Nic nás nerozdělí. Tenhle fantasy doják nedosahuje kvalit těch předchozích, ale rozhodně má co divákovi nabídnout. Od skvělé kamery, zajímavých kreslených příběhů až po dojemný konec. Škoda, že hlavní postava Connor je dost nesympatický a myslím, že z toho šlo vytáhnout víc. Nicméně mírný nadprůměr a pro lidi, kteří si prošli rakovinou v rodině možná i něco navíc. 65% (26.10.2020)

Veľmi kvalitne vyrozprávaný film, prostredníctvom dojemnej a citlivej réžii Juana Bayonu, o jednom chlapcovi Connorovi, ktorého poriadne plieska PUBERTA, jeho otec sa odsťahoval do Ameriky, v škole je šikanovaný, a to preto, lebo to chce, matka mu leží na smrteľnej posteli, a k tomu sníva živé sny, kde sa mu premietne zázračný STROM, ktorý mu povie 3 príbehy... Toto sa nedá absolútne porovnávať s „konkurenčným” nepodarkom Stevena Spielberga - The BFG, čo bola pre mňa maximálna sprostá hlúposť, na ktorú sa nedalo takmer vôbec pozerať !!! Bayona je oveľa múdrejší, ako klasický, bývalý velikán kinematografie Spielberg, ktorým už pár rokov, nie je. Má k dispozícii perfektné obsadenie, kde spomeniem aj Liama Neesona, ktorý prepožičal svoj rázny hlas - nežijúcej postave - Netvora, Príšery, akéhosi magického stromu. Ten naučil Connora, ako sa pozviechať, z blížiacej sa smrti svojej matky, s ktorou sa nemôže zmieriť, pritom vie, že čo sa blíži. Lewis MacDougall podáva naprosto strhujúci herecký výkon, na aký sa nezabúda, môže sa oprieť o Liama, ale aj o „chorú mamu” Felicity Jones, ktorá dokazuje, že ak má po ruke - dobrý scenár, dokáže s garanciou stelesniť svoju postavu. Sigourney Weaver si zahrala chlapcovu starkú, a taktiež nemám, čo vytknúť. Scenár, kamera, strih a hudba, je grandiózna. Animácia v troch príbehoch, ktoré hovorí strom, nemá žiadnu chybičku krásy. Toto je tak schopný film, že bodaj by takých bolo do budúcna ešte viac ! (26.01.2017)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)