Divoká stvoření jižních krajin

Ani náhodou. Snůška nejotřepanějších a nejotravnějších klišé zabalená v rádoby cool poetickém hávu. Vždyť co může být prvoplánově roztomilejší a dojímavější než osmiletá černoška s bujnými vlasy, která naslouchá tlukotu "srdce" kraba a vytahuje ve voiceoveru z rukávu jedno životní moudro za druhým? Taky by mě zajímalo, proč by mě měli dojímat lidi, žijící dobrovolně v hnusu a bordelu. Zajímavé také je, jak v USA oceňují jakože realistické filmy, které jimi ve skutečnosti vůbec nejsou, jelikož násilně přidávají záměrně nerealistické nebo fantazijní prvky (zde např. tzv. pratury, což jsou podle režiséra prasata s rohy...díky, zase jsem o něco chytřejší :D) a dále namátkou třeba Do morku kosti, kde podle tvůrců na americkém venkově loví k obživě veverky apod. Nejvíc mě však dostalo, jak ve filmu pořád někdo mluvil o přírodě a sepětí s ní, neřkuli o ráji na zemi a přitom žili na obyčejném smetišti. (15.12.2012)

Bezpochyby největší překvapení na letošních (2013) Oscarech. Film, který přišel doslova odnikud, posbíral čtyři nominace a v kategorii "Nejlepší režie" dokázal Benh Zeitlin nahradit i takové kapacity jako Affleck, Bigelow či Hooper. Beasts of the Southern Wild je fajn snímek o jedné malé holčičce s velice roztomilým jménem (Hushpuppy), která nemá jednoduchý život. A to vlastně nikdo v této prazvláštní komunitě, které náš svět plný konzumních věcí přijde nenormální. Nepovažuju se za hipstera a znám lidi, kteří přemýšlejí podobně, kteří pořád mluví o tom, jaké by to bylo fajn, kdybychom žili v Africe bez všech moderních vymožeností. Já na tohle moc nejsem, už jsem asi moc zdegenerovaný tou technikou, tak vím, že bych tam nepřežil moc dlouho, ale i tak mě film oslovil a myslím, že těch 80 % s čistým svědomím dám. Ale musím se vrátit k Oscarům, protože speciálně v kategorii režie tento film neměl mít nominaci. Chápu, proč to akademici udělali (aby se o tomto filmu více mluvilo) ale každý z těch tří, které jsem vyjmenoval na začátku mého komentáře, by si to zasloužili mnohem více, letos byl hodně silný ročník. Ale to už já neovlivním… (28.01.2013)

,, Táta říká, že jestli zestárne tak, že už nebude moci pít pivo a chytat slunce, mám ho položit na loď a zapálit ji aby ho pak nikdo nemohl připojit ke zdi''. ---- Tohle je opravdu ideální film pro Redfordův festival v Sundance a nejen tam... Vždyť je to tak jiné a indie... Já s ním měl ale problém a hned vysvětlím proč. Pokud jej vezmete jako příběh maličké šestileté holčičky Hushpuppy, která jej vlastně vypráví a co chvilku komentuje, budete z něj okouzleni. Její vidění světa - jejího světa ,,lavoru'', je roztomilé i způsob jakým si vše vysvětluje nebo dává dohromady. Ta malá herečka hrála skvostně a byla fakt roztomilá. Někdo se bude možná divit nesourodosti mého srovnání, ale mně to chvilkama připomínala Faunův labyrint. Bylo to tím alternativním světem, který si malá kolem sebe vymýšlela nebo dotvářela kvůli své neznalosti reálu a důsledků přirozených změn. ,,Navíc film obsahoval i dojemné momenty s nemocným otcem a to vše podtrhnuto příjemnou vidláckou cajunskou hudbou (míněno v dobrém) dalo dohromady celkem zajímavý a dost jiný příběh než na co je divák většinou zvyklý. Vždyť už jen to prostředí slepého ramene řeky s mrtvou vodou... A jsme u toho. U té druhé stránky. Jako táta a to milující táta si kladu otázku. Nechal bych své děti žít v tomto alternativním ,,ráji'' za hrází? Ne. Nenechal. Kdybych měl možnost odejít (a jako že ve filmu jasně padla), odešel bych? Ano! Jak připravil otec svojí malou holčičku na to, že bude jednou (možná brzy) sama? Tím, že musela bez pomoci rozlomit krunýř kraba? Pche. Asi bych zešílel při vědomí, že končím a ten můj malý drobek bude sirotkem na všechno úplně sám v šesti letech...! Táta Hushpuppy to bral ale celkem s klidem...: ,,Nebreč''!. Optikou rodiče to byl film o asociálech, kteří si medí ve svých chatrčích stlučených z plechu a odpadků, kterým stačí k jídlu opečené hubené kuře na grilu nebo koš vařených garnátů... To je jak zajet do Chánova a natočit tam něco podobného s tím, že ve do filmu necháte promlouvat malé děcko, jemuž se nedostalo lásky ani vzdělání a jehož názory na vesmír, svět a život mohou tudíž vypadat exoticky a festivalově. Vědět, že dotyční nemají jinou možnost žít jinak, jinak bych i hodnotil. Oni ale takhle chtěli žít. Přišlo mi pokrytecké nadávat na svět za hrází a utahovat si z toho jak tam lidé nakupují a honí se. To vše kdy v lavoru lemtali pivo a jezdili auty... ! (alternativci!) Díky soundtracku přihazuji hvězdu. Dávám za tři krabi. * * * (27.01.2017)

Nedával jsem tomu filmu moc naděje, ale přece jen jsem v něj vložil důvěru. Ten název zněl zajímavě a já jsem čekal, co se z toho asi vyklube. Docela mě ještě překvapilo, že maličká Quvenzhané Wallis byla za výkon nominována na Oscara. Nevím, jestli si to skutečně zasloužila, i když vzhledem k tomu, že byla nominovaná i Anne Hathaway, u které je sice hezké, že zpívá, ale zase ne až tak dobře, alespoň v případě "Bídníků", asi je to přece jen zasloužená nominace i pro malou dívku. Předvedla zde skutečně těžko uvěřitelný výkon. Místy má člověk pocit, že ani není možné, aby byla tak přirozená. To, jak rozlamovala kraba, jak stála pro bestii, to jsou scény, které se nezapomínají. Neherec Dwight Henry, který si zahrál jejího otce, jí skvěle sekundoval, jeho role navíc vyžadovala několik rovin, a tak útočí snad na všechny emoce. "Divoká stvoření jižních krajin" je navíc film nádherně fantaskní, kde se spojuje drsná realita s nádherným fantasy příběhem, který ale ve skutečnosti fantasticky nevyznívá. To, jak se malá dívenka staví všemu zlému, nejen živlům, ale i otci, který dost snadno vybouchne a není na tom zrovna zdravotně dobře, a také bestiím, ukazuje, jak dokáže být dětství silné a neochvějné. Tenhle film nebude mít masovou návštěvnost, ale pro ty, kteří vyznávají půlnoční projekce v artových kinech, pro ně je to skoro povinnost. Příběh malé Hushpuppy však osloví více lidí. Jen mu dát šanci. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)

Sympatická sonda do života za hrází, které vévodí nápaditost interiérů i exteriérů a skvělá Quevenzhané Wallis. Na druhou stranu však Divoká stvoření jižních krajin nabízí divákům, kteří se s poselstvím filmu nebudou schopni PLNĚ ztotožnit, jen devadesát minut fantaskního vyprávění o ničem. A ono ztotožnění se není ani zdaleka samozřejmé, spíše naopak. (14.01.2013)