Street Fighter: Assassin's Fist

Street Fighter som kedysi hrával, ale za fanúšika série sa rozhodne nepovažujem. Ono sa v tých časoch u nás aj tak hrávalo všetko čo bolo dostupné. U tohto internetového seriálu nakoniec zostrihaného aj do celovečerného filmu som bol skôr zvedavý na to ako sa podarí oživiť značku po dvoch mizerných filmoch z 90. rokoch. A dopadlo to rovnako biedne ako pokus o Tekken filmy. Assassin's Fist je síce fanúšikovský projekt, a tak mu nemám problém odpustiť aj trocha skromnejšie prevedenie a tých pár lacných trikov, keby to aspoň bavilo. Bohužiaľ, nezaujímavé, neskutočné nudné to je od prvej minúty a nič sa nezmení ani počas celej vyše dva a polhodinovej stopáže, ktorá je pre takýto film priam vražedná. Na takúto objemnejšiu stopáž tu je zúfalo málo postáv - vystupujú tu dohromady dve (Ryu a Ken) ktorí celý čas prednášajú patetické, osudové dialógy a aj tých súbojou je málo – jeden na začiatku, potom dobrú hodinu nič. Ich choreografia je len priemerná a veľa nepridávajú ani pomerne slabí herci, ktoré okrem vypracovaných svalov prakticky nič nepredvedú. Nemá to gradáciu deja, žiadnu atmosféru, kúsok napätia, nič. Priznám sa, že v závere som to už nevydržal a dopomohol si rýchloposunom, inak by tých 146 minút bolo skutočným utrpením. CELKOVO: 0,5* (1/10) (16.01.2015)

Klidně vyspoileruju, že kromě Ryu a Kena se divák dalších postav z legendární dvojky nedočká. Jako příslib něčeho většího Assassin's Fist funguje, ačkoliv neustálé flashbackování jej bohužel sráží na úroveň Tancharoenova Mortal Kombatu - funkční v detailech, kostrbatý jako celek. Chci ale vidět více? Neasi! (11.06.2014)

Kysličníková buznička Ken a jeho věrný druh, ňuňuňavý homoo-pičák Ryu, spolu celý film strašně žužu trénují balet. V kimonkách jako od Prádíka do svých tělíček dvě a půl hodinečky cukrouškovsky bušínkují pěstičkami na roztomiloučké plážičce, až jim z toho rozverňoučce poletují vlásky, které neudrželo ani to pětečkové tužidýlko „Landn luk – kluk jak buk.“ A co teprve, když sem tam u toho udělali to ťuťavoučké hopy-hop. No Ježyššš!!! Z toho plijé holce vždycky až poskočil ohryzeček, stáhl se análek a romanticky zacukalo v šulínku. Bylo to prosté bóžžžo, akorát jsem byla mocinky rozpačitá, komu fandínkovat. Keník byl bez sáčččka šššýýýleně šššukézní a hned bych se od něj nechala vypěstičkovat, ťamánek měl zase rozkokošnější modré koule. A tak jsem jen roztomiloučce plácala ručičkama a volala: „Ho-šššy do to-ho, ho-šššy do to-ho!!“, až jsem si je pak hned musela nakrémovat, aby mi nerozpraskala kůžžžyčka. (22.11.2014)

Tak jednu hvězdu jen z nostalgie a že to není přímo trapárna (teda smál jsem se, když jim mistr poprvé předvedl shoryuken a vyletěl do vzduchu, jak opičí král v jednom hooodně starém seriálu pro děti:)). Jen je to děsně nudné, na začátku jeden soubojek, pak se dlouho nic neděje, pak se zase nic neděje a ke konci jsem to ani nevydržel. Bída. (08.08.2014)

Charakter tohoto nezložitého, no krásne prepracovaného diela vytvára úžasnú atmosféru iného, uzavretého sveta z dávnych dôb a vzdialených miest, kedy platili iné hodnoty, čas mal iné rozmery a život človeka sa riadil pevnými a nemennými zákonitosťami, kedy bolo na svete iba málo ľudí a tí tak boli blízki bohom a démonom. Obklopení divou prírodou uvedomovali si svoju odlišnosť od nej, že sú nielen telom, ale aj duchom, a že oboje je potreba trénovať, aby sa uhájila výnimočnosť ich prepojenia. Stáročiami zbierania vedomostí z toho vzišla uvedomelá tradícia istého životného štýlu a systém pravidiel, ktoré vedú k cieľu, (ktorým je cesta samotná), ale nijako sa nedajú obísť ani oklamať. Každodenný tréning a prostota, to pomalé, ale isté napredovanie k múdrosti a majstrovstvu, prenesené do základnej stavby deja, čo všetkých násilníckych slintalov tak znechutili, mňa absolútne vtiahlo a uchvátilo. Pretože o tom je bojové umenie, ovládanie tela i ducha, či skôr tela skrze ducha, v najčistšom poňatí viac filozofia než telesné cvičenie. A vďaka týmto zložkám, z ktorých bol ten jednoduchý príbeh vystavaný, z neho prúdil silný pocit blízky fatalizmu starých eposov. Pretože tak sa koleso osudu neprestajne otáča - a príbehy vznikajú... a opakujú sa... A že je to podľa nejakej hry, na ktorej sa niekto hodiny a dni a týždne honcoval, a preto by to malo byť "nejaké"... - tak na to ja zvysoka seriem. (09.05.2016)