Co jsme komu udělali?

Prý je tenhle film jeden z nejúspěšnějších filmů ve Francii v tomto roce. A já se popravdě vůbec nedivím. Za prvý je to komedie, což je všeobecně oblíbený téma a za druhý se brutálním xenofobním způsobem naváží snad do všech národností, které se aktuálně neustále do Francie cpou, a se kterými má Francie v současné době velké problémy. Pro některé xenofobi tady ale musím říct, že naštěstí v tomhle filmu byl každej absolutní sympaťák (nehledě na ty dcery, ty byly vysloveně k zulíbání) a tak jsem si film mohl maximálně užít. Pátou hvězdičku si navíc vysloužil Christian Clavier, který předvádí naprosto dokonalou roli otce, kterej není schopnej přijmout žlutýho, černýho, Araba ani Žida v rodině. Hezky se mu to u zeťáků sešlo, co? (15.12.2014)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Komedie na úrovni, ve které opět září mistři filmařiny v Evropě. Francouzská produkce je zkratka spolehlivá kvalita. Co táhne film nahoru je především perfektní ulítlý nápad, solidní herecké výkony a spousta zajímavých, ironických a inteligentních dialogů. Doporučuji tedy před spuštěním filmu, si co nejvíce zjistit o všech náboženstvích ( tradice, zvyky, národní jídlo), aby jste se při některých humorných scénách neztráceli. Za mě paráda ač jsem se smíchy na zemi neválel, je to velmi příjemné a zábavné. Vhodné pro celou rodinu. 80% (14.12.2014)

Nejsem zrovna fanoušek francouzské kinematografie (už jsem to několikrát přiznal), přesto jsem se u této komedie hodně dobře bavil a za běžných okolností by to filmu určitě vyneslo čtyři hvězdičky, jenže jsem měl pocit, jakoby to celé vzniklo na žádost šéfa propagandy EU, proto šel ten jeden kousek dolů. V reálu bývají velké rodinné oslavy pěkně náročné, peklo, jaké by muselo vzniknout při společném setkání téhle multikulturní rodiny, si nechci ani představovat. (05.03.2019)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)