Hledání

Jak náléhavě podat bídu světa, když ne přes děti. Ty jsou na tom nejhůř, a budou tak většinou až do konce života. Nám důchodcům už je hej, na nás už neplatí světové války ani korunní viry. Nechci popisovat osud malého Hadjiho a jeho rodiny (záběr, v němž na tržnici potkává děvče, které si vzápětí odvede její maminka, je možná z celého filmu nejpůsobivější), ani jak z městkého výrostka se stane válečné prase ("In the fields the bodies burning, / As the war machine keeps turning / Death and hatred to mankind, / Poisoning their brainwashed minds", vzpomeňme i na takové pudivítry jako Black Sabbath, kteří zvládnou tak akorát vystřílet kurník). V Česku je 98% tisku v cizozemských rukou (Čelovský Bořivoj: Konec českého tisku, Tilia, 2002), v Rusku je v rukou jediné osoby a jeho klaky (z kolika procent přesně se sice neví, ale je třeba se obávat toho nejhoršího). (28.02.2020)

Velice silný a na jednu stranu těžký film. A to jenom díky délce. Protože ono sledovat dvě hodiny takového psychologického plácání ve válce není žádný med. Bohužel toto je velmi těžká situace během které sledujeme nádhernou ukázku války, která se nestala tak dávno a jde o velmi intimní záležitost. Takovou která nakonec má hezký konec, ale hořký, protože na začátku se vlastně dostaneme na konec. Zajímavý pohled na důležitou kapitolu východní Evropy. Náročnost se ale nezapře. (08.02.2021)

Francouzský film s originálním vzácným námětem války v Čečensku, který sleduje jednak malého sirotka Hadžu, kterému povraždili rodiče a on putuje sám do Ingušska, kde se ho ujme sympatická Berenice Bejo a druhak ruského vojína Kolju, který se ze sluníčkářského kytaristy stane armádním drilem ruské armády a válkou bezcitný kokot. Film má spousty zdlouhavých až nudných pasáží, ale zároveň má pár scén ( např. útěk civilistů před bombardováním) , které vtáhnou diváka do pocitů bezbranných civilistů celkem přesvědčivě. Slabší čtyři hvězdy hlavně za sílu námětu. (14.11.2018)

To čečenské prostredie, do ktorého bol celý film zasadený, ma dostalo. Aj ten koncept akoby štyroch osudov bol veľmi pútavý, aj keď 3 osudy boli úzko späté a príbeh vojaka Kolju bol úplne mimo ostatných osudov. Škoda, že sa o čečenskej genocíde akosi vôbec nerozpráva, ale Rusom už bolo toho toľko odpustené, až je to na zaplakanie. Film mi prišiel v podstate realistický, čo je obrovské plus, naopak mal kopu slabších fáz, kedy sa nič nedialo a išlo to akoby na autopilota. To by sa filmu takéhoto formátu a námetu asi stať nemal. Aj preto, len 3*. (18.12.2016)

Francouzský režisér Michel Hazanavicius pokračuje po Artistovi, který plnil kinosály nefalšovaným optimismem, v netriviálních látkách, aby nám dokázal, že pocta desítkami roztomilých citací a odkazů němému filmu nebyla náhoda. Rusko-čečenská válka, neustálé úprky civilistů, ztracené děti, místo, na které svět (úplně) nezapomíná, neúcta k právu a lidskému životu. Obsah je stejně jako u The Artist slabší. Některé scény vyznějí do prázdna, jiné jsou neúčinně dlouhé. Další jsou pak až zbytečně polopatické. Navíc chápu, že mnohým může vadit, když se jde na diváky přes smutný dětský kukuč. Ten patří chlapci, který přišel o celou rodinu a kterého se dočasně ujme bojovnice za lidská práva. Druhou velkou linií je deformace mladíka na vojenské vraždící pako. Linie nejsou nezajímavé, ale strhnout nedokážou. To úvodní scéna s videokamerou bude mít nečekanou dohru. Kromě Bérénice Bejo (manželka režiséra), na kterou je znovu radost pohledět, se jiných přidaných hodnot prakticky nedočkáme. (13.12.2016)