Nábřeží mlh

Ani moje druhé stretnutie s tandemom Carné-Gabin ma príliš neoslovilo. Podobne ako v Deň začína, aj tu je slabší príbeh so skvelým Gabinom. Dialógy sa tiež nechytajú na tie kvalitnejšie americké noiry, väčšinou je to len také plácanie o ničom. A postava miestneho grázlika Luciena bola dosť nevydarená. Pôsobí ako najväčší boss v meste, ktorý neváha odstreliť každého, kto mu skríži cestu a potom mu vojačik Gabin len tak nafackuje a on sa ide rozplakať, miesto toho, aby vytiahol búchačku (keď už sa nemôže spoľahnúť na svoje svaly a dvoch kamošov) a na mieste ho poslal voňať fialky odspodu. (09.11.2018)

Mlha je hustá tak, že by se dala krájet, ale není to rybníček Brčálník, co se za ní skrývá v přístavu Le Havre. Je to užírající pesimismus, ale i brána do širého moře, která naskýtá možný únik z tristního života. Většina dějových pozadí zůstala úmyslně nevyjasněna, aby nechala prostor divákově představivosti a zaměřila jeho pozornost jinam. Carné si dal záležet zejména na přesné charakterizaci postav a scénické atmosféry. Spolu s Prévertovými trefnými dialogy je Le quai des brumes velmi dobrá, evropská noirovka. (21.10.2011)

Vynikající snímek Marcela Carnéa se skvělým Jeanem Gabinem. Uvědomme si, že jsme v roce 1938, v době kdy charakterní herectví, popřípadě dokonce method acting jsou díky nedávného přestupu ke zvukovému formátu v plenkách. V tomto světle je Gabinův Jean ještě o to femonální. Skvělá je taky práce (scénáristy či režiséra?) s divákem, která ho hodí rovnou do děje a až postupem času ukazuje své základy. Až surrealisticky se totiž - z ničeho nic - objevující postavy, člověk tápe a vše se na néj valí, a teprve postupem času, až když se postavy navzájem seznamují, se divák dovídá o co vlastně jde a dochází mu předchozí události. Později je hlavní linkou romance, která klape vynikající způsobem (dokonce bych si tipnul, že v jistých momentech z něj něpřímo čerpali autoři, režisér, popřípadě Bogart v Casablance). Libová chuťovka, kterou nádherně proplouvají hlavní motivy poetického realismu. Lidé přicházejí a zase odcházejí (08.04.2010)

JEAN GABIN,tohoto francúzskeho velikána si dovolím prirovnať k TRACYMU/BOGARTOVI,jeho herecká partnerka mi zase pripomínala krásavicu INGRID BERGMAN,taká francúzska CASABLANCA?Neviem,asi preháňam,skôr použijem iné profesionálnejšie filmové termíny:Poetický Realizmus,kde dominuje atmosféra únavy zo života... Gabin ako armádny dezertér prichádza do Le Havru,kde spoznáva krásnu ženu Nelly,do ktorej sa zamiluje,ale popritom musí vyriešiť svoje vnútorné problémy...Nebude mať pokoj. Režisér Carné pracuje tak intenzívne s atmosférou,že postavy vo filme sa nachádzajú v citovom rozpoložení,sú takpovediac na samom životnom dne,zoberú sa a odídu zo sveta po svojom,skrátka Jean po príchode do prístavu je totálne švorc,potrebuje civilné šaty,v tom jeden maliar Michele mu ich svojským spôsobom zanechá...Ja som bol tak ponorený do deja,že som si neuvedomoval čoraz hlbšie smutnejšie zaobchádzanie s postavami,ktoré sú zväčša pesimistické,optimizmu tu nie je bohviekoľko... Charakterizovať sa dá aj tak,že ide o predzvesť amerického filmu noir. Extrémne smutný film o dvojici ľudí,ktorým do cesty vojde nepriazeň osudu,s ktorým sa popasovať je nemožné,ja som si skrátka od začiatku myslel,že Gabin z prístavu neodíde,i keď sa mu to skoro podarilo... (27.09.2014)

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji. (15.10.2023)