Ostrov

Plovoucí rybářské domky na jezeře a mezi nimi občas proplouvá loďka... Pamatuju si, jak jsem byl kdysi poprvé úplně odvařený z postavy oné nemluvné dívky, která přes den rozváží rybářům plechovky s červy, načež si večer sundá kalhotky a rozváží horké kafe a sex. "Jednu kávu, nějaké hodně tlusté červy a jedno vyhonění, prosím." "A nechcete radši kuřbu? Je o něco dražší, ale dám vám slevu na ty červy. A nebo komplet a červi budou grátis..." Tehdy jsem toužil zrovna po takové prosté mlčenlivé dívce, se kterou bych taky bydlel v nějakém prostém dřevěném domku u jezera, a tak mě hrozně žralo, že se ta vodní nymfa takhle kurví s kdejakými odpornými cizími chlápky. Ale naštěstí na ně na všechny není sama a vypomáhají jí občas nějaké mladé šlapky z blízkého města, potože ony rybářské domky slouží zároveň jako takové levné šmajchlkabinety... Jeden z nejsyrovějších a nejdepresivnějších filmů, jaký jsem kdy viděl, aspoň co se lidské tělesnosti týče. Sex je zkrátka taková běžná lidská tělesná potřeba, která se prostě bez zbytečných cavyků odbude na palubě dřevěného jezerního domku, v pauzách mezi chytáním ryb, hned vedle díry v podlaze, kterou se vykonává zase jiná běžná lidská tělesná potřeba... Po tomhle filmu mi lidská "přirozenost" ještě víc než kdy jindy přijde bezmezně nízká a nechutná... A nebo ta scéna s rybou, ze které si jeden tupý vůl odřízne plátek masa a hodí ji živou pobaveně zpátky do vody. Příšerné. A to není zdaleka všechno - děj postupně nabírá psychothrillerové obrátky, jezerní dívka-vodnice je ve své prostotě zlověstně nebezpečná a ani její zákazníci nejsou žádná neviňátka. Ale přitom je to vlastně film o lásce a o vztahu muže a ženy... Zatraceně silný zážitek. (28.04.2014)

Vopred som vedel, že podľa okolitých komentárov a hodnotení sa mi film nemusí vôbec páčiť. A na moje prekvapenie, keďže to niekedy tak býva, som ho odsledoval s veľkým pochopením a prekvapením. Neveril som, že by hlavná postava počas jeden a pol hodiny nevyslovila ani hlásku a práve tým bola táto postava výnimočná a práve tým musela Jung Suh upriamiť pozornosť na ostatnú pripravenosť v hereckej podobe, ktorú zvládli aj s ostatnými dokonale. Nevysloviteľne surové a chladné scény sú zároveň naplnené láskou, nehou a vášňou nielen k rybárskemu prostrediu, čím vzniká príjemná atmosféra len na pár metroch štvorcových. 75%. (06.10.2007)

Třetí Kim Ki-dukův fim v řadě, který si, ač na mě silně zapůsobil, nedovolím ohodnotit plnou palbou, protože si nejsem jistý, zda jsem v něm vše správně četl. Korejec i tady v určitém specificky uzavřeném prostředí popisuje lásku jako nejsilnější z emocí, v jejímž jménu se člověk odhodlá brát život jiným. K tomu přidává motivy sebezraňování, které v obou případech působí jako takové malé harakiri, páchané lokálně vždy na orgánu, který v dané situaci hraje hlavní roli. Zároveň jde o mezní situace, ve kterých leckdy skrývané a maskované city naplno vyplavou napovrch. A když pak vyplave i skůtr, je třeba vzít nohy na ramena... vlastně motor na hausbót. Epizodní ukázky koloritu východoasijských dovolenkářů (nebo vyvrhelů společnosti?) ve mně vyvolaly především směsici údivu a posvátného vyděšení. Kdo ví, co konzumace tohoto pečlivě naporcovaného suši přinese příště. (12.07.2009)

Toto mi ulahodilo vo všetkých možných smeroch. Tieto tiché Kim-Ki Dukové filmy zbožňujem. Práve pre tento štýl som si zamiloval jeho 3-iron a Jar, leto, jeseň, zima.. a jar. Osamelé prostredie jazera s houseboatmi, kde každý skrýva nejaké to tajomstvo je krásnym priestorom pre vytvorenie režisérovej vízie o neschopnosti komunikácie, pochopení sveta v ktorom žijeme a o sexuálnej túžbe a skrytom násilí. Dejová línia zo zaľúbenou prostitútkov ma nadchla a pomaly rozvíjajúci sa vzťah dvojice predstaviteľov mi ako obvykle učaroval. V tejto polohe je Kim Ki- Duk najistejší. Rozprávanie obrazom, cez výraz tváre, alebo dotyky. Všetky jeho kvázi filozofické ukecané diela jednoducho nemusím. Na tieto tiché, pomaly plynúce - nedám dopustiť. (07.10.2012)

O režisérech se nezřídka mluví jako o malířích filmového plátna. Pro mne je tím nejvýraznějším malířem právě Kim. Schválně si zkuste během projekce na chvilku film pozastavit. Téměř vždy se vám naskytne úchvatný pohled na tichou poezii podanou nahlas a otevřeně, jako jako kdyby to v momentě namaloval. A ač bezeslov, obsahem překonává Tarantina... (10.12.2005)