Ostrov

Toto mi ulahodilo vo všetkých možných smeroch. Tieto tiché Kim-Ki Dukové filmy zbožňujem. Práve pre tento štýl som si zamiloval jeho 3-iron a Jar, leto, jeseň, zima.. a jar. Osamelé prostredie jazera s houseboatmi, kde každý skrýva nejaké to tajomstvo je krásnym priestorom pre vytvorenie režisérovej vízie o neschopnosti komunikácie, pochopení sveta v ktorom žijeme a o sexuálnej túžbe a skrytom násilí. Dejová línia zo zaľúbenou prostitútkov ma nadchla a pomaly rozvíjajúci sa vzťah dvojice predstaviteľov mi ako obvykle učaroval. V tejto polohe je Kim Ki- Duk najistejší. Rozprávanie obrazom, cez výraz tváre, alebo dotyky. Všetky jeho kvázi filozofické ukecané diela jednoducho nemusím. Na tieto tiché, pomaly plynúce - nedám dopustiť. (07.10.2012)

Hodnocení Cinemy je úplně zcestné, to že nejde o film, co by lákal davy s coca-colou a popcornem do Multiplexů, ještě nic neznamená. Seom je neuvěřitelný film. Kdo ho neuvidí, nedokáže si ani z poloviny představit, jak nádherně jde prožívat hodina a půl před plátnem při filmu, který nemá téměř žádné dialogy, hudbu ani tažnou zápletku. Poezie ruku v ruce s brutalitou a hrubým sexem tu tvoří neobyčejnou atmosféru, která jen z člověka jen tak nevyprchá. (19.10.2004)

Ostrov může být znázorněn různou formou. Ten, který koluje v každém z nás, ale jen tak znázornit nemůžeme. Ki-duk Kim se o to pokusil a zobrazil příběh o mezilidských vztazích, který by nemusel být špatný, kdyby nebyl tak moc striktně přísný vůči ostatním hercům a nebezpečně surový. Při sledování jsem se ocitl v jiném světě, v tom, ve kterém nikoho nic netrápí, kde se nic neděje, člověk se absolutně odprostí od reality a nic ho netíží. Takový život možná chce jednou za čas prožít každý a tak Seom může být filmem pro širší veřejnost, ale jak sleduji hodnocení zde, není tomu tak. Ať už dokážou zarazit háčky, které se přichytnou prakticky kdekoliv, tak nádherně znějící kamera, která upřímně plave na vodě a snímá obrázky ze života lidí, kteří se do tohoto světa dostali náhodou a omylem. (05.10.2007)

Filmová píseň o silném duševním pnutí. Kim skrze nádherné, táhlé obrazy vypráví příběh ženy beze jména, minulosti a slov. Její niterné, tiché vidění světa skrze plátma je konfrontováno brutálním sexem, násilím vnějšího světa. Jakmile mladík, obestřen téže značnou tajuplností vstoupí na její houseboaty, vnese do krajiny vášeň, krev a další nevyslovené. Kimův vrchol... (13.09.2006)

Poetický příliv nezpochybnitelné atmosféry, otevírající divákovi svět plovoucích chatek na jezeře v konci světa, pro lepší pochopení ústředních námětů filmu. Těmi jsou v tomto případě láska a sexualita mezi mužem a ženou za krutých okolností, vzdalující se atributům lidské civilizace a zbytku světa. A to je podle mého více nežli vděčné téma, které jsem viděl ztvárněné už mnohokrát, vzpomenu například film Můj bratr Tom, ale které se přesto svým zpracováním neopakuje a nikdy mě nepřestane fascinovat. Jak není v dnešní době tolik obvyklé, film nestojí na dialozích, vlastně jsou pro něj takřka bezpředmětné. Příběh je vyprávěn jiným způsobem a tento způsob funguje, což svědčí o režijních schopnostech Kim Ki-duka. Prostředky vyprávění lidských osudů jsou samy události, též brutalita násilných scén, příjemná hudba nebo nádhera zobrazovaných přírodních scenérií. Velký význam ve vyznění filmu má výborná kamera. Mnoho scén je velmi naturalistických a nebylo mi při jejich sledování lehko, ale pro mě nebyly šokující. Jsou pro Seom neodmyslitelné. Toto byl můj první film od Ki-duka, takže jsem k němu nepřistupoval s žádnými předpoklady nebo předsudky. Chvíli jsem uvažoval i o nejvyšším hodnocení a stále uvažuji. Rozhodně se jedná o výjimečný film, který zobrazuje něco moc nádherného s minimem prostředků a opravdu prostým námětem. Přesto pro mě není lehké ho přijmout. Příčinou jsou pro většinu z nás zcela cizí kulturní aspekty, protože nejen svou polohou na této planetě je Jižní Korea přecijen vzdálený svět. (05.12.2005)