Drsňák

Duk je podobný, ako jeho postavy. Moc toho nenakecá, ale veľa povie. Dokáže byť príjemne skratkovitý a zdelný, človek pri jeho sekoch nemá pocit, že by o niečo dôležité prichádzal (len je prekvapný). A nakoniec, potom čo odrozpráva príbeh dostane nápad a dotočí nejaký osobitý záver. Čo nie je zlé (Time), ale zrovna toto je ten prípad, kedy to nevyšlo. Už chýbal len modrý kľúčik. 70% (21.10.2007)

Svůj „den s Kim Ki-dukem“ jsem začal právě Drsňákem. Myslím, že to byla dobrá volba, protože ten film odpovídá tomu, jak jsem si starší Kimovy filmy představoval. V hlavní roli málomluvný krutý drsňák a křehká žena okolnostmi zahnaná do kouta. Bolestivě melancholická atmosféra s občasnými výbuchy násilí. Jen občas mi chování postav přišlo mírně až velmi iracionální. 90% (14.04.2005)

Všechny Kim Ki-dukovy filmy jsou něčím zajímavé, ale některé mi bohužel přijdou o dost slabší a nicneříkající. Což je případ Nabbeun namja. Pár pěkných scén a dobrých nápadů tam sice je, ale hlavním problémem celého filmu je až přílišná syrovost a nepřirozenost (obyčejná studentka vysoké školy se teda se svým údělem prostitutky smířila sakra rychle, člověk ani nestačil koukat a najednou si sedí mezi děvkama v nějaké pochybné gangsterské čtvrti). Láska tam sice nějak zobrazena byla, ale dost pokřiveně a mému zraku to nijak zvlášť "nelahodilo". Dá se vůbec vztahu z naprosté nouze, kdy už holka neví, kam se obrátit, a má zničený život, říkat láska? No nevím... Krutost podsvětí mi ve filmu taky spíš než realistická přišla přehnaná. Po nesčetných bodnutích někoho nožem jsem si už říkala, že by to mohlo stačit. No všechno se tedy Kim Ki-dukovi nepovede. Pořád u mě vede 3-iron. ~(2,2★)~ (06.12.2010)

Ačkoliv to dlouho nevypadalo, očekávaný emocionální zážitek při sledování tohoto nezvyklého milostného dramatu se přeci jen dostavil. Sice ne v takové míře jako třeba u 3-iron, ale i tak stačil na to, abych podlehl zvláštní tesklivé atmosféře snímku a pln veskrze pozitivních dojmů mu těch 5 hvězd nakonec udělil. Díky intenzivním dojmům z filmu se mi z hlavy vykouřily všechny konkrétní výtky k chování postav. Snad jen ten tuhý kořínek Han-giho.. 9/10 (02.10.2005)

Och bože, po zhlédnutí tohoto filmu už nikdy nejde mít ke střepům stejný vztah jako předtím. Jednou za čas mě popadne strašná chuť vidět nějaký asijský film, a výběr čehokoli od Kim Ki-duka je v takovém případě vždy sázkou na jistotu - DRSŇÁK mě i na druhé zhlédnutí bavil stejně jako poprvé. Film je to neobyčejně násilný, krutý, možná až šokující, ale skoro jistě ne bezútěšný - překvapivý závěr lze pojímat jako svérázný happy end podle Kim Ki-duka. Svět jeho filmů se mi sice jeví mimořádně nehostinný - brutálními fackami, mlácením a řezáním lidí se zde rozhodně nešetří, scény s agresivním naháněním sexuálních zákazníků jsou potom kapitola sama pro sebe a jeden velký neuvěřitelný bizar - ale přesto tam v pozadí (mj. díky nenápadné melancholické hudbě v mnoha scénách, kde zdánlivě kontrastuje s násilnou povahou obrazu) pořád cítím jistou něhu a křehkou krásu lásky. Ta je zde sice vylíčena na míle daleko od podoby, v níž je zobrazována v klasické euroamerické romantické produkci, ale osobně mě tenhle alternativní pohled hodně baví. Pokud jste už dávno otrávení z běžných romantických cajdáků, které jsou od sebe k nerozeznání, tenhle film by na vás mohl zapůsobit jako živá voda. Výtečné obsazení je pro mě dalším důvodem, proč se mi na tenhle film tak dobře kouká - oba herečtí představitelé hlavních postav jsou velice pohlední a zajímaví, a jejich herectví mě baví. Co na tom, že celý děj je tak šíleně nepravděpodobný - u asijských filmů mi to prostě tak nějak nevadí, možná i protože CHCI, aby to skutečně bylo nepravděpodobné. Protože nevím, jestli bych chtěl žít ve světě, kde se může stát něco takového... (20.01.2015)