Annabelle

Poviem to stručne. Premárnený čas. Dejová linka nie je ničím výnimočná, skôr ide o takú štandardnú, x-krát videnú frašku, pri ktorej usporiadanú, mladú rodinku terorizuje démon, ktorému sa zachcelo onakvejšieho tela ako len toho umelého v podaní bábiky. Samozrejme hlava rodiny spočiatku ničomu neverí a je ku všetkému nadprirodzenému skeptická... Čo sa týka atmosféry, presne podľa očakávania - nula bodov. Napočítal som dve scény, kde to zaváňa aspoň slabučkým priemerom (scéna pri výťahoch a potom pri konci). Preto tie dve hviezdy, ale to len vďaka tomu, že mám dobrú náladu. Myslím, že jedna by bola ďaleko spravodlivejšia. 30/100 (22.12.2014)

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)

Příběh o tom, jak to s panenkou Annabelle vlastně začalo. Nyní jí mají manželé Warrenovi schovanou ve svém kumbále podivností, i když je dost chytrá na to, aby si odkráčela tam kam chce. Byl jsem natěšený už několik týdnů před příchodem do předsálí kina. Dvorní kameraman Wana si nyní prohodil místo a jeho dřívější spolupráce s Wanem byla znát. Zpracování podobné, některé lekačky viděné z traileru už sice nevyděsily, ale jinak jich tam bylo požehnaně. Temný beránek naháněl hrůzu, hlavně ve sklepení. Scéna s výtahem a následným schodištěm byla parádní. Nervy pracovaly na plné obrátky a husina také byla. Za to jsem byl rád, že se tu objevila taková silná záporná postava, jako tomu bylo obdobně třeba v Insidious. Abych zase moc nechválil, Insidious i V zajetí démonů mi přineslo o něco větší zážitek, než Annabelle. Možná to bylo i nesprávnou atmosférou v kině, kterou neustále narušovaly řechtající teen kobyly v posledních řadách. Taky tu je slabší konec, sice přijatelný, ale bez významné gradace. Návštěvy kina přesto nelituji, užil jsem si to společně s Niemandem. :-) (25.10.2014)

V roce 2013 byl natočen výborný horor "V zajetí démonů" na jehož úspěchu se nyní chtějí svézt tvůrci tohoto nevýrazného hororu, který přináší přesně to co jsem původně očekávat právě od "V zajetí démonů". Tvůrci si z jmenovaného snímku vypůjčili ošklivou panenku, která není pouhou hračkou a rozehrávají typickou srágorovnu s lacinými lekačkami, tunami scénaristických nesmyslů a příšernými herci. (18.01.2015)

Analbel je opravdu film zábavný a užitečný asi jako řitní zvonek, ať už tento odporný termit znamená cokoliv. Nudná až otravná, obvyklá klišovitá dveřní vrzačka, která bezskrupulózně vykrádá to nejhorší z Čokyho a mistrně to kombinuje s tím nejlepším z Abnormálních pasivit, kde nic dobrého nebylo. A tak údajně vzácný a sběratelský kus panenky, který vypadá jako dlouholetá hračka všech šestnácti budoucích společenských parazitů famílie Čonkových, a místo strašidelně působí spíše odpudivě, je zase posedlý nějakým mimořádně vypatlaným vrahem. Vrahem, který by na olympiádě unylého démonického kokotizmu zajisté získal některou z medailí, a jenž tenorizuje rodinku tak odporně nesympatickou, že byste její brutální vyvraždění nadšeně uvítali už po pěti minutách. Tím ďábelským tenorem mám na müsli to, že devadesát pět minut skvěle vrže všemi nenamazanými panty a sem tam do toho naprosto hrůzně přemísťuje tu cigánskou barbínu z křesla na polici a zpět. No, prostě bubu jak sviňa! Je až s podivem, jak si zde místní hororoví gururové kvůli takové sračce do krve vzájemně pokousali šulínky. Bestlamo, to, že Ti ten přechytřelý, zfetovaný, agresivní teplouš při posledním aktu předčasně vyvrcholil, neznamená, že to tu pak budeš zhrzeně pětkovat! Jsi fešák a určitě máš potenciál najít si jiného milého hocha na společné hororové hrátky, tak prosím zachovávej dekurvum. „Cililink!!!“. Áááá, teď mě budete muset omluvit, konečně nastal čas na opravdovou chlapskou zábavu. (31.10.2014)