Coriolanus

Méně známá Shakespearova hra, která se po přečtení a zhlédnutí stala jednou z mých nejoblíbenějších. I když jsem si Coriolana představovala jinak - rozhodně více rozporuplného a méně sympatického - , tohle pojetí mi nijak nevadilo. Muž, který se vydává zcela svými dobrými i špatnými stránkami a taky za to KOUSEK DĚJE pořádně zaplatí. Prý ho hrávali starší herci, ale Tom Hiddleston je přesný. Muž, který se ještě tak úplně nestal mužem, protože je stále ve vleku matky. To bych padesátníkovi nevěřila, pokud by zároveň měl být i smrtícím válečným strojem a velitelem, kterého jeho vojsko následuje na život a na smrt. Víte ale co? Překážel mi herecký projev jeho matky. Zahrála ukňouranou a občas i bázlivou satorii okresního formátu, zatímco - aspoň dle toho, jak jsem to četla já - u Shakespeara to byla dominantní dračice, která se neděsila ničeho a své jediné dítě posílala na smrt s chutí. Téhle jsem četla z výrazu, že se o něj bojí. ___ Tahle hra je až nepříjemně aktuální důrazem na to, jak důležité je se správně prezentovat - víc, než co člověk vykoná - a zároveň ukazuje, jak vůdci opovrhují masami. Nedivím se, že se nehraje často. Je to nebezpečná hra, protože zobrazuje lidi - ať už ty privilegované, nebo ty všední - takové, jací jsou. Všichni se řídí svými předsudky a touhou po moci. Nikdo nemyslí na nějaké absolutní dobro země/národa/idee. Je to naprosto reálný svět. ___ A Tom Hiddleston je v téhle roli jako by ji žil a bojoval. A navíc mu to děsně sluší! (08.02.2014)

Shakespearův Coriolanus je nedoceněná tragédie, na tragédii navíc s některými nestandardními prvky, což z ní dělá jednu z nejzajímavějších Shakespearovských her vůbec. A Donmar Warehouse pod taktovkou Josie Rourke dokázal, že Coriolanus má v sobě nadživotní sílu vyprávění a prakticky nezničitelnou aktuálnost. Minimalistická scéna (dva čtverce a osvětlený žebřík, sem tam pár židlí) dodává Coriolanovi potřebnou syrovost, autentičnost i symboliku. A pak herecké výkony, ale kdo by čekal při pohledu na herecké obsazení, že nebudou excelentní? Tom Hiddleston je vynikající, disponuje neskutečným hereckým citem pro postavy a jeho Coriolanus, prostě je Coriolanus se vším všudy a ve druhé půli z vás dokáže vymačkat všechny emoce. Mark Gatiss jako Menenius je naprosto skvělá volba, protože on se do té role dokonale hodí svojí mimikou vším a podává rovněž skvělý výkon. A v neposlední řadě samozřejmě skvělá Deborah Findlay jako Coriolanova matka Volumnie. Nevděčnou roli tu má B.H. Sorensen jako Coriolanova žena Virgilie, její role sama o sobě se omezuje na příležitostné výlevy smutku, které jsou však vždycky pozadím hry a nikdy ne jejím hlavním středem, což z ní z principu činí spíše lehce přehrávající postavu. Coriolanus je dechberoucí představení, násobené několikrát o to víc, máte-li rádi Shakespeara. A toho já mám moc ráda. 100% (02.02.2014)

Jedním slovem: Neskutečné. Nestačí to vidět jednou - celé představení člověk shlédne několikrát a nejlepší scény nespočetněkrát. Shakespeara mohou hrát jen ti nejlepší herci a to obvzlášť platí pro hru jako je Coriolanus - hru náročnou a nepříliš známou. Sám Caius Martius je postavou, pro kterou člověk nedokáže najít při čtení dramatu mnoho sympatie. Nebyl by to ovšem Hiddleston aby nedokázal postavu odehrát tak nesmírně emotivně a komplexně, že u toho člověku zůstává rozum stát. Veškeré dialogy jsou pronesené precizně ("I present my throat to thee", "Cut me to pieces, Volsces" - člověk to i dlouho po shlédnutí slyší živě v hlavě). Famózní přednes, neskutečná chemie mezi Coriolanem a Aufidiem - oba herci si své role užívají a hrají je bravurně. Scéna, ve které se vyhnaný Caius Martius setkává s Aufidiem v jeho domě je absolutně neskutečná a člověk při ní ani nedýchá - a to mluvím o záznamu představení. Bezchybné dialogy (je to Shakespeare) s charismatickým hlavním hrdinou - co víc si přát. Jako třešnička na dortu působí provedení divadla. Shakespeare většinou nejlépe působí tak, jak byl zamýšlen - s dobovými kostýmy a kulisy. Shakespeare je to nejlepší, a tak si zaslouží ta nejlepší zpracování. Pokud se divadla snaží o minimalistický přístup či hry převádět do současnosti, nedopadá to dobře. Ovšem v tomto případě to dobře dopadlo. Je těžké si představit, jak skvěle hra musela působit pro obecenstvo vzhledem ke stísněnému prostoru divadla. I v záznamu však člověk ocení to, jak na pódiu herci vynikají. A to není všechno. Kostýmy i kulisy jsou sice naprosto minimalistické, to samé se ovšem nedá říct o provedení soubojů a jiných akčním scén. Hiddleston vše zvládá, jako by pro to byl narozen. Souboj s Aufidiem je neskutečný, člověku při tom zůstává rozum stát - jak je možné, že se tohle odehrálo v divadle? Kde jsou speciální efekty? Kaskadéři? Prostě nářez. Člověk by neřekl, že jsou to "jenom" herci. Odevzdání roli je bravurní. I konec je zvládnutý mistrně a efektivně - kdo by čekal to zvednutí? Prostě a jednoduše: perfektní. Jedna z nejlepších věcí, na co se kdy může člověk podívat. (24.02.2018)

Hrát na malé scéně výpravnou hru není snadné, přesto si dokázali vystačit s málem a nezmrvit historickou klasiku, jako se to povedlo jiným (například u Marii Stuartovny ve Vinohradským divadle, že...). Udrželi hru na hranici mezi moderním a klasickým, což nijak nerušilo. Hiddleston ve svém věku předvedl dokonalý herecký talent, neméně ho dali na obdiv i ostatní herci v obsazení. Tři plus - naučit se takové monology, klobouk dolů - sympatizování s Marciem (a vážně ne proto, že ho hraje Hiddleston) - a několik vtipných a úsměvných momentek (05.02.2014)

Tady se ukázalo, že není třeba velkého divadla pro působivý zážitek ze hry. Oč byla scéna menší, o to byla nápaditější. Příběh byl výborný (jak taky jinak, když šlo o hru od Shakespearea), překvapivě aktuální a dal by se shrnout do věty: Střezte se ambiciózních matinek...a upřímnosti taky! Přestože šlo o tragédii, našlo by se zde několik až komediálně působících momentů, ačkoli si nejsem jistá, jestli to tak Shakespeare původně zamýšlel nebo jestli to vyplynulo z hereckého podání a kontextu naší doby. A co by to bylo za divadelní hru bez excelentních hereckých výkonů? A mluvím tu hlavně o ústřední trojici, což ovšem neznamená, že by vedlejší postavy nebyly zahrané výborně. Gatiss jako Menenius byl prostě sám sebou, lehce komická postavička zkušeného politika, ale když došlo na tragiku, zvládal ji stejně bravurně, Findlay jako manipulativní Volumnia byla osobou, která ve skutečnosti řídila celý děj, a šlo jí to náramně, takovou matku byste prostě nechtěli. A pak je tu Hiddleston, který jako Coriolanus ukázal tak přesvědčivý výkon, že nebylo těžké nechat se vtáhnout do děje a prožívat tragický osud hlavního hrdiny. Stále nechápu, jak může mít tak mladý herec takové charisma, ten se prostě musel pro Shakespearea narodit. No, asi takhle - hned po představení jsem měla chuť se na to podívat znovu nebo si tu hru alespoň přečíst, tak chytlavé to bylo. (31.01.2014)